Iva Bittová – housle, zpěv, kalimba. Text: A, N, F. Nahráno: Únor 2012, Auditorio Radiotelevisione svizzera, Lugano. Vydáno: 2013. TT: 41:49. DDD. 1 CD ECM Records 2275.
Bylo by dozajista možné začít recenzi na novou nahrávku Ivy Bittové variací na osvědčené téma „svět (teprve teď) objevuje náš národní poklad“ a pokračovat hořkým, lehce škodolibým, avšak neupřímným povzdechem „pozdě, vše už bylo dávno řečeno“. Nic z toho není potřeba, pojďme se raději věnovat nahrávce samotné. Po dlouhých letech se Bittová ve spolupráci se slovutným Manfredem Eicherem vrací ke koncepci sólového alba a soudím, že se jedná o správné rozhodnutí – ve víru veškerých spoluprací a fusionů, kterým se zpěvačka a houslistka věnovala v posledních letech, trochu zanikal její vnitřní hlas, to podstatné, co charakterizuje její osobnost. Album Fragments se skládá ze dvanácti různě dlouhých tracků, vytvořených pouze za pomoci hlasu, houslí, kalimby a různě tvarovaného dozvuku. Hudební materiál alba je rozmanitý – jde jak o připravené kompozice (dvě dokonce na anglický text), tak o improvizace. Celek je spíše ladění temnějšího, introvertnějšího, pomalejšího – Bittovou coby gejzír, erupci energie a dynamiky tu nehledejme. I hudba samotná je komplikovanější – spíše než opakované rytmické patterny postminimalistického typu (jako např. na desce Bílé inferno) tu najdeme harmonicky složitější struktury, časté modulace, změny, tonální nestálosti. A hodně „orientální“ inspirace (mody atd.) – např. Fragment II zní místy jako volání muezzina nad zvláštním „mezitonálním“ houslovým ostinatem. Co na první poslech – a přiznejme, že jeden poslech u této nahrávky rozhodně nepostačuje – trochu chybí, je jakési zastavení, zkoncentrování se do jednoho bodu. Náznak čehosi takového najdeme krátce po 4. minutě Fragmentu VII – polozpívaný text „time slowed… stood still“ fantasticky rezonuje s opakovaným tritonem, podpořeným ještě drnkáním prázdné spodní struny G – tady se čas skutečně zastavuje a vytváří novou kvalitu; škoda že pouze na pár vteřin. Nejednoznačná, nejednoduchá, enigmatická nahrávka. Možná více věcí zamlčuje, než říká. To je ovšem v době kultu „přeprodukovanosti“ dosti důležitá dimenze – díky za ni!
Body: 4 z 6
