(Mysliveček, Zvonař, Skuherský, Šebor, Smetana, Dvořák, Rozkošný, Bendl, Nápravník, Foerster, Ostrčil, Fibich, Pauer, Novák)
Ivan Kusnjer – baryton, Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze, Orchestr opery Národního divadla v Praze, Orchestr Smetanova divadla, Libor Pešek, Ivan Pařík, Josef Chaloupka, Vít Micka – dirigenti, Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, Sbor opery Národního divadla v Praze, Kühnův smíšený sbor, Milan Malý, Miriam Němcová, Pavel Kühn – sbormistři. Text: Č, A. Nahráno: 1981–1991. Vydáno: 2011. TT: 76:12. AAD. 1 CD Supraphon SU 4074-2.
Výběr málo známých či dnes již zcela neznámých árií představuje náš současný nejlepší barytonista Ivan Kusnjer , který se svým bohatě vybaveným a modulovaným hlasem směřuje již od mladých let nejen k operním dílům, ale věnuje se také další vokální tvorbě mnohdy i soudobé a jeho repertoárová šíře působí až nevyčerpatelně. Zde v úvodní árii z oratoria Abraham a Izák Josefa Myslivečka (1737–1781) zaujme vroucím projevem, dnes již unikátní Záboj ze stejnojmenné opery Josefa Leopolda Zvonaře (1824–1865) či premiérové uvedení na CD z opery Lora Františka Zdeňka Skuherského (1830–1892) jsou velmi záslužným počinem, podobně jako výstup rytíře Vraníka z Obřan z opery Karla Šebora (1843–1903) Templáři na Moravě . Lyrická árie Tausendmarka z Braniborů v Čechách Bedřicha Smetany (1824–1884) je nejstarším záznamem tohoto alba, a přesto dýchá úžasným citem a vášní. Následuje málo uváděná árie Rodericha z opery Vanda Antonína Dvořáka (1841–1904), v ukázkách ze Svatojánských proudů Josefa Richarda Rozkošného (1833–1913), z opery Lejla Karla Bendla (1838––1897) a z díla Andrej Dubrovskij v Rusku působícího Eduarda Nápravníka (1839–1916) se jedná o skutečné „kuriozity“ v nejlepším slova smyslu. Ani Jessika Josefa Bohuslava Foerstera (1859–1951), Vojmír z opery Vlasty skon Otakara Ostrčila (1879–1935) či Hedy Zdeňka Fibicha (1950–1900) nepatří k častěji uváděným dílům. Závěrečná Zuzana Vojířová Jiřího Pauera (1919–2007) z roku 1958 je vůbec nejmladším zde zařazeným dílem s rolí Petra Voka a poslední árie patří postavě Karla IV. v opeře Karlštejn V ítězslava Nováka (1870––1949), v níž se Ivan Kusnjer v téměř dvacet let staré nahrávce vrací do svých mladých let, aniž pocítíme výkyvy v jeho zaujetí pro krásný tón, pro krásu jazyka a pro plný prožitek všech ztvárněných postav nejrůznějších charakterů. Zajímavý dramaturgický záměr kromě nabídky nevšedních skladeb nabízí i otázku oživení alespoň některých z těchto děl, z nichž čerpali Smetana, Dvořák, Janáček i Martinů. Spíše stručné, ale velmi výstižné a zasvěcené slovo Jana Králíka v bookletu přibližuje děj každé ukázky a současně je i výborným vodítkem při studiu interpretace Ivana Kusnjera. Titul „král českých pěvců“, který umělci přinesla anketa českých hudebních kritiků, má právem svoji platnost i v široké veřejnosti.
Body: 5 z 6
