Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2004, ISBN 80-244-09 32-1, 414 s.
V úvodu autor shrnuje historii monografické literatury věnované skladatelským osobnostem a proměny její metodologie, a zároveň vypočítává, kolika soudobým českým skladatelům (tedy skladatelům 20. století) byla zatím podobná práce věnována. Není jich málo, jejich aktuálnost, záběr a hodnota jsou však velmi rozdílné. Autorovi se staly zápory i klady existujících monografií vodítkem při volbě struktury vlastní práce, určujícím východiskem však samozřejmě byla samotná povaha skladatelovy osobnosti a tvorby. Měl k dispozici prameny veřejné (dobové recenze, svědectví a podobně) i soukromé (Klusákovy zápisky a podobně) a Klusákovo dosavadní dílo. Psát biografickou práci o žijící osobnosti má pochopitelně svá úskalí. Dílo není uzavřeno a pro absenci historického odstupu není možné provést shrnující hodnocení v potřebých kontextech. Osobní styk s pojednávanou osobností poskytuje sice informace „z první ruky“, subjektivní aspekt však nelze vyloučit, a to zejména jedná-li se o blízké přátele, jako je tomu v tomto případě. Ivan Poledňák také přiznává, že subjektivní faktor opravdu do přípravy knihy vstupoval, a dokonce dokončení knihy oddálil. Nicméně nakonec projevili oba zúčastnění (autor i životopisec) dostatek velkorysosti, smířili se, a kniha mohla – a podotkněme hned, že ve vzorné redakční úpravě – vyjít. U odborné monografie o skladateli se obvykle očekávají analýzy skladeb a notové příklady. Poledňákovo zdůvodnění, proč touto cestou nešel, je plně akceptovatelné: odborný čtenář nalezne odkazy na analýzy zveřejněné jinde, eventuálně bude podnícen se sám blíže Klusákovou hudbou zabývat, laikovi mnohem více poslouží shrnující text a především přiložený CD snímek s pěti reprezentativními díly.
Jan Klusák není jen skladatel, ale také literát, herec, astrolog a mnoho jiného. Po životopisném shrnutí (Život a tvorba v běhu času ) tedy následují čtyři pohledy na Klusáka, v nichž se také uplatnila Poledňákova další, psychologická, profese (Osobnost a dílo v pozastaveném čase ). Následuje oddíl věnovaný vlastní tvorbě (Osy a úběžníky Klusákovy tvorby ). V něm je zvláštní pozornost věnována vybraným skladbám, jež jsou jakýmisi úhelnými kameny Klusákova skladatelského vývoje (Invence , Variace na téma Gustava Mahlera , smyčcové kvartety ). Zbylých zhruba padesát stran textu tvoří Dokumentace (soupis skladeb po tematických okruzích, diskografie a nahrávky v televizi, literární práce a bibliografie), vypracovaná s neobyčejnou pečlivostí. Pokud některý ze soudů uvnitř knihy projde proměnami v čase, tato část knihy zůstane neměnným fundamentem (takto vypracovanou dokumentaci ještě dodnes nemá ani řada našich „klasiků“). Kniha má anglické resumé, fotografickou přílohu a faksimile rukopisů respektive reprodukce některých tiskem vydaných skladeb.
Poledňák se v knize nemohl vyhnout a také nevyhýbal některým nepříjemným tématům. Formulování ožehavých míst jistě nebylo snadné, tak je však potřeba postupovat, máme-li se nejen my, ale zejména ti po nás, v zákrutech dějů posledních padesáti let, v nichž skladatel Jan Klusák tvořil, alespoň trochu vyznat. Vnímání a pochopení hudby, jež v těchto letech vznikala, jinak není možné – ani u jednotlivců, a už vůbec ne vcelku.
Body: 0 z 6
