Alan Ewing – bas, Kevin Deas – bas, Paul Austin Kelly – tenor, Judith Lovat – soprán, Jane Giering-De Haan – soprán, Kurt Streit – tenor, Chris Pedro Trakas – baryton, Sharon Baker – soprán, Boston Baroque, Martin Pearlman. Produkce: J. Mallinson. Text: A, N. Nahráno: 11/1998, Mechanics Hall, Worcester, Massachusetts. Vydáno: 1999. TT: 67:23, 56:57, 24:25. DDD, DSD. 3 CD Telarc 80508 (distribuce Classic).
Velkou radost, místy až senzaci, vzbudilo zveřejnění zprávy o znovu-objevení partitury k vídeňskému singspielu Stein der Weisen oder die Zauberinsel (Kámen Mudrců aneb Kouzelný ostrov ), které se v roce 1997 poštěstilo americkému muzikologovi Davidu Buchovi. Netrvalo dlouho a rozeznělá partitura byla zaznamenána na kulaté digitální médium. (Rozhovor s D. Buchem je obsažen na třetím CD jako bonus.) Po osmi letech se nahrávka dostává konečně i na český trh, což potěší jak některé méně pozorné české mozartovce, tak všechny milovníky rarit, ale i vídeňského klasicismu. Singspiel je slavný především pro spoluautorství W. A. Mozarta. Upřímně řečeno, vklad nesmrtelného Mistra nepatří k těm největším a – moji Pražané nechť mi odpustí – ani nejpozoruhodnějším, ale bezpochyby velmi pobaví. Koneckonců, ne všechny části tohoto díla jsou autorsky spolehlivě určeny, takže další překvapení není vyloučeno. Největší část partitury napsal Johann Baptist Henneberg, několik čísel složili také Benedikt Schack (nebo Žák), Franz Xaver Gerl a dokonce i autor libreta, Emanuel Schikaneder. Zkušený čtenář již jistě pochopil, že má co dělat s partou umělců kolem divadla Na Vídeňce, tedy scény, která poprvé uvedla Kouzelnou flétnu. To samozřejmě není náhoda. Kámen mudrců je o rok starší než Zauberflöte a obě díla patří k velmi oblíbenému žánru kouzelných, pohádkových oper na přelomu 18. a 19. století. Kámen mudrců má také podobné dramatické schéma. Proti sobě stojí dvě božstva, kladný Astromonte a jeho bratr, zlý Eutifronte, který využívá Nadira (= Tamino) ve svém plánu Astromonteho zničit. Nadirovou odměnou má být jeho vyvolená, Nadine, která je předzvěstí Paminy, stejně jako dvojice vesničanů Lubanaro a Lubanara připomínají Papagena a Papagenu. Skutečnou senzací pochopitelně není Mozartem komponovaný kočičí duet ze začátku druhého finale, ale partitura jako celek, která má s Mozartem nejeden společný idiom a naprosto jedinečným způsobem umožňuje nahlédnout do hudebního světa, který Kouzelnou flétnu inspiroval. Zároveň se jedná o velmi výmluvné svědectví o bohatém jazyku vídeňského singspielu této doby, jehož mozartovské vrcholky nebyly – jak se zdá – až tak strmě vysoké. Záslužného a prestižního úkolu připravit novodobou premiéru tohoto díla se ujal Martin Pearlman s Boston Baroque, což je nejstarší a největší americké těleso hrající na dobové nástroje s řadou výtečných hráčů. Pearlman prokazuje cit jak pro dramaticky vzrušená accompagnata i velké árie, stejně jako i pro rustikální momenty, které jsou možná uhlazenější než ve Vídni koncem 18. století, ale dnešnímu publiku rozhodně přináší ten „správný“ zážitek. Zpěvní party jsou obsazeny velmi kvalitně, což jindy bývá u nekanonických děl velký problém. Čtenáři Harmonie budou asi nejlépe znát výborného basistu Alana Ewinga, který v Eutifrontem vytvořil učebnicového zloducha. Výtečný je i Ewingův kolega basista Kevin Deas jako Lubano. Nejvyšší tóny tenoristy (a ex-rockera) Paula Austina Kellyho mají sice výrazně „natur“-témbr, ale jinak je jeho lyrický projev velmi stylový. Skvělý tenorista Kurt Streit bohužel nemá jako Astromonte velký prostor k realizaci. Sopranistka Judith Lovat svou Nadine nazpívala s přehledem, i když poněkud s menší vnitřní angažovaností, či menší sdělností než Jane Giering-De Haan Lubanaru. Tyto drobnosti včetně místy anglické němčiny však každý posluchač velkoryse přehlédne a nechá se dozajista strhnout barvitým líčením souboje dobra a zla z Vídně vrcholícího osvícenství.
Body: 5 z 6
