Hana Blažíková – soprán, Collegium Marianum, Jana Semerádová. Produkce: J. Semerádová, M. Vlčinský. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 6/2003, 9/2005 a 5/2009, kostel P. Marie Andělů, Praha. Vydáno: 2009. TT: 60:34. DDD. 1 CD Supraphon SU 3970-2.
Pozornosti všech skutečných příznivců kvalitní české hudby by neměla uniknout nová tematická řada vydavatelství Supraphon. Na deskách i v bookletu je sice uváděna pouze anglicky Music from Eighteenth-Century Prague, což je skutečně politováníhodné, ale třeba je to test vnímavosti domácího publika. Spoléhat se, že Jan Josef Ignác Brentner (1689 – 1742) je Čechům již dobře znám, by bylo jistě příliš optimistické, třebaže jeho hudba v posledních 10 letech zaznamenala díky mladé generaci hudebníků a muzikologů značné oživení. Bez nadsázky lze říci, že tento skladatel patřil k nejuznávanějším domácím autorům první třetiny 18. století, a předkládaná nahrávka dělá jeho hudbě i vkusu starých Pražanů čest. O životě skladatele moc známo není, laskavé čtenáře odkazuji na zasvěcený průvodní text Václava Kapsy a pouze připomenu, že Brentner byl činný v duchovní i světské hudbě, kde zanechal jako jeden z mála tištěnou sbírku instrumentální koncertantní hudby, nejstarší svého druhu od českého autora. Celá tato sbírka – Horae pomeridianae z roku 1720 – čítá šest koncertů (osobité formy) pro různé obsazení – všechny jsou rovněž zaznamenány na recenzované desce. Někteří mohou tyto snímky znát ze dvou desek souboru Collegium Marianum Hudba barokní Prahy I a II, což ale byly velmi nízkonákladové tituly, na trhu dnes prakticky nesehnatelné. Kompilace Brentnerových skladeb do jednoho titulu je tedy namístě vnímat jako záslužný a snad i ekonomicky efektivní krok. Zaslouží si to jak kvalita Brentnerovy hudby, tak interpretace Collegia Mariana, které patří k tomu nejlepšímu, co na poli staré hudby může domácí scéna nabídnout. Pod vedením Jany Semerádové ožily jednotlivé koncerty v celé své kráse a specifičnosti – můžeme obdivovat krásnou kantilénu pomalých vět, dobře vystižená gesta tanců, pikantnost capriccií včetně nápadité instrumentace interpretů, to vše v hudebně nesmírně vytříbeném a precizním nastudování. Instrumentální kusy jsou proloženy čtveřicí skladeb vokálních. Kromě závěrečného „encore“, graduale Tu es Deus od Šimona Brixiho, se jedná o duchovní árie z první Brentnerovy sbírky, Harmonia duodecatometria, op. 1 (1716). Také tyto skladby můžete znát ze zmíněných starších snímků, árii O Deus, ego amo Te však tentokrát na nahrávce najdete v novém provedení sopranistky Hany Blažíkové , jejíž výkon je drobnou, ale půvabnou ozdobou celé nahrávky.
Body: 5 z 6
