Jacky Terrasson – piano, klávesové nástroje, zpěv, Ben Williams – baskytara, kontrabas, Jamire Williams – bicí, Gregoire Maret – harmonika, Jacques Schwartz-Bart – tenor sax, Matthew Stevens – kytara, Cyro Baptista – perkuse. Nahráno: New York, 2009. Vydáno 2010. TT: 56:45 1 CD Concord Jazz 0888072316409 (distribuce Universal).
Debutové album u vydavatelství Concord Jazz vydává po letech strávených u Blue Note pianista Jacky Terrasson . Jeho hudba je stejně multikulturní jako jeho původ. Terrasson se narodil v Berlíně, vyrůstal ve Francii a nyní žije v Americe. Do svého nového amerického tria přizval basistu Bena Williamse a bubeníka Jamira Williamse . I když mají shodné příjmení, nejsou tito dva hráči v žádném příbuzenském vztahu. Nová rytmika přináší do Terrassonovy hry nové groovy, beaty a vibrace. Na albu Push přibírá Terrasson do svého nástrojového arzenálu i syntetizér, i když ho využívá velmi cudně a střídmě. Jeho hlavním nástrojem stále zůstává akustické piano. Terrassonův styl a moderní jazzová harmonie někdy lehce připomínají Billa Evanse nebo Keitha Jarretta. V jeho hře se snoubí perfektní úhozová technika s bohatou harmonickou invencí.
Repertoár alba se skládá ze sedmi původních kompozic a čtyř převzatých skladeb. Nahrávku otevírá hravá funková skladba Gaux Girl napsaná pro Terrassonovu dceru. Následující nezvyklé spojení Jacksonovy skladby Beat It a standardu Body And Soul je překvapivé. Z Jacksonova hitu i z jazzové klasiky zaznívají pouze fragmenty, které se vynořují a zase mizí v proměnlivých náladách dravého sólování celého tria. V následující adaptaci Monkovy Ruby My Dear dostává poprvé příležitost hostující Gregoire Maret . Invenční dialog jeho harmoniky s Terrassonovým pianem podbarvuje Jamire Williams jemným doprovodem hraným štětkami. Ve strhující vlastní kompozici Beat Bop Terrasson využívá výrazněji syntezátor v dravých unisonech s pianem. V dalším Monkově titulu Round Midnight ctí Terrasson originální náladu, která v závěrečné codě přejde do afrokubánského bolera. Další host alba, saxofonista Jacques Schwartz-Bart , se představí v původní straight-ahead kompozici nazvané Morning . Po gospelově laděné skladbě My Church následuje Say Yeah , kde se poprvé představí Terrasson jako zpěvák. Nutno dodat, že jeho hlas není nijak výjimečný, jedná se spíše o příjemné muzikantské pozpěvování. Opět tu hostuje harmonikář Gregoire Maret, poprvé a naposledy se zde objeví kytara Matthewa Stevense .
Porterův standard You‘d Be So Nice To Come Home To je nahrávka, která je ze všech nejvíce na tomto albu věrna klasickému pojetí jazzového pianového tria. Po nepříliš výrazné Terrassonově baladě Carry Me Away s povedeným baskytarovým sólem Bena Williamse se rozezní závěrečná skladba O Café, O Soleil . Její základní afro-latinský groove přenese posluchače na prosluněné karibské ostrovy. Nad ním zazní jednoduchý zpívaný melodický popěvek, bohatě podbarvovaný Baptistovými exotickými perkusemi. Skladba, která se vryla do posluchačova podvědomí, se pomalu vytrácí, album kočí. Posluchačům zůstává pocit příjemně strávené hodinky s vynikajícím pianistou Jacky Terrassonem a jeho kapelou. A o to Terrassonovi právě šlo.
Body: 3 z 6
