Jan Čmejla / klavír. Nahráno: 2024, Studio 1 Českého rozhlasu, Praha. Vydáno: 2024. Produkce: Kristýna Háblová. TT: 56:00. Text: Č, A. 1 CD Radioservis CR 1208-2.
Jan Čmejla patří k nejvýraznějším představitelům nastupující pianistické generace. Je laureátem řady významných klavírních soutěží a vystupoval nejen u nás, ale také v New Yorku, Washingtonu, Chicagu, Barceloně a Ottavě. Od roku 2022 studuje u Wolframa Schmitt-Leonardyho na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst v Mannheimu.
Mladý umělec oslavil 25. července 2024 své jednadvacáté narozeniny a o necelé dva měsíce později pokřtil v Komunitním centru Smíchov své debutové CD. V názvu „Přeskoumáno“ není hrubka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jedná se o jazykovou hříčku, která odkazuje na skutečnost, že na nahrávce převažují kompozice skladatele a klavíristy Adama Skoumala (1969).
Svůj disk otevírá Čmejla Skoumalovým triptychem Povídky ze staré Prahy. Jeho jednotlivé části jsou nazvané Šašek, Alchymista a Kejklíř. Kejklíř je z nich nejstarší, Skoumal ho napsal v roce 2015 jako povinnou skladbu pro klavírní soutěž Pražského jara. Ale protože se autorovi (jak se dočteme v bookletu) zdálo, „že Kejklíři samotnému je smutno a potřeboval by k sobě nějaké kumpány“, tak k němu v roce 2021 přikomponoval ještě Šaška a Alchymistu. Šašek i Kejklíř jsou postavičky veselé a zábavné, jejich nástrojová sazba je plná nejrůznějších pianistických efektů – a Jan Čmejla hraje obě tyto věty vtipně, lehce a virtuózně. S Alchymistou vstupujeme do úplně jiného světa: do jakési záhadné imaginární prostory, kde v bizarních křivulích bublají, světélkují a dýmají ty nejroztodivnější alchymistické ingredience. Janu Čmejlovi se v této větě podařilo sugestivně evokovat jak tajemnou postavu alchymisty, tak i potemnělou a trochu přízračnou atmosféru jeho laboratoře.
Za Povídky ze staré Prahy zařadil Čmejla dvě skladby, které nesou stejný název: Berceuse (Ukolébavka).Nejprve zazní slavná Berceuse, op. 57 Fryderyka Chopina. Tu přednáší Čmejla skutečně výtečně – klidně, intimně, v jemných pastelových barvách, s měkkými basy v levé ruce a se zvonečkově cinkající pravou rukou. Autorem druhé Berceuse je Adam Skoumal. Skladba je přímým ohlasem na Berceuse Chopinovu, počínaje ostinátním basem v levé ruce či podobnou nástrojovou fakturou (s bohatou figurací v pravé ruce) a konče dvěma pomalými akordy v závěru. Celkový průběh Skoumalovy Berceuse je oproti Chopinovi nepatrně dramatičtější, zajímavé zpestření do ní vnášejí občasné exotické názvuky. V Čmejlově podání se Skoumalova Berceuse poslouchá neméně příjemně než Berceuse Chopinova.
Zlatým hřebem Čmejlova CD je závěrečná skladba – Variace na Chopinovo téma, op. 22 Sergeje Rachmaninova. Dvaadvacet variací na známé Chopinovo Preludium c moll, op. 28/20 podává mladý pianista s obdivuhodným nadhledem, s oslňující brilancí, s plasticky profilovanou dynamikou a s bohatými rubaty. V barvitém toku variací budeme jen stěží vybírat tu nejpůsobivější. Pro mne to byly: poetická variace č. 6, bojovná č. 10, detailně propracovaná polyfonní variace č. 12 s překvapivým improvizačním závěrem, enigmatická č. 13, melancholicky zasněná č. 16, technicky excelentní č. 20 a kompozičně rafinovaná dvoudílná variace č. 21. V první části této variace pracuje klavírista nápaditě s několika souběžně plynoucími vrstvami, druhou část hraje se strhující vervou.
Pro Jana Čmejlu i pro Adama Skoumala je toto album skvělou vizitkou. Jak klavírista, tak skladatel určitě potěší i ty nejnáročnější fajnšmekry.