Collegium 1704, Collegium Vocale 1704, Václav Luks – conductor. Text: A, F, N. Nahráno: 6/2010. Vydáno: 2011. DDD. 2 CD Deutschlandradio Kultur, Accent, ACC 24244.
K zelenkovské diskografii souboru Collegium 1704 přibyl nedávno další titul: Officium defunctorum ZWV 47 a Requiem in D ZWV 46 . Obě skladby vznikly v roce 1733 u příležitosti vyhlášení státního smutku za saského kurfiřta a polského krále Friedricha Augusta I. Silného, který zemřel 1. února téhož roku ve Varšavě. Aby mohl vstoupit na polský trůn, přestoupil Friedrich August ke katolické víře. U drážďanského kurfiřtského dvora však musely katolickým zádušním bohoslužbám předcházet protestantské obřady – exekvie za zesnulého krále se proto v Drážďanech sloužily až dva a půl měsíce po jeho smrti. Zelenka pro ně napsal tři nokturna (noční modlitby – invitatorium, lekce a responsoria na slova žalmů a textů vybraných z biblické knihy Jób), provedená 15. dubna ve dvorním katolickém kostele před královým „castrem doloris“ (nikoli v noci, nýbrž v odpoledních hodinách), a rekviem, které zaznělo další den. V nokturnech se střídají jednohlasé pasáže bez doprovodu s místy, kde nástroje pouze podporují hlasy, a sólovými čísly s bohatě instrumentovaným doprovodem. Jejich pro období baroka typicky působivě potemnělá, avšak v žádném případě ne chladná atmosféra kontrastuje s téměř jásavým instrumentálním úvodem Requiem. Mše, věnovaná památce mrtvého krále, měla být i jeho oslavou, poděkováním za jeho život a očekávané zmrtvýchvstání. Prostředníkem vyjádření bolesti a žalu tu je chalumeau – nástroj, který nejvíce odpovídal dobové představě „vocis humanae“. V Zelenkově tvorbě se tento předchůdce a po určitou dobu i současník klarinetu objevuje často (v Drážďanech a také ve Vídni se chalumeau těšilo velké oblibě); dialogicky doplňuje lidský hlas v citově nejvypjatějších místech jeho duchovních skladeb i školské hry Sub olea pacis , kterou roku 1723 napsal ke korunovaci císaře Karla VI. za českého krále. Zelenkova téměř malířská práce s nástrojovými valéry a výraznými barevnými a světelnými kontrasty upomíná spíš na Händela než Bacha; kompozičně je však naprosto originální. Na posluchače působí stejně jako na diváka mistrovský barokní oltářní obraz při pohledu zblízka: vznáší se ve vzduchu, ale divákovi ani naslouchajícímu se nevzdaluje.
Officium defunctorum a Requiem se dochovaly jen fragmentárně v Saské zemské knihovně v Drážďanech a ve sbírce Václava Jana Tomáška, uložené v Českém muzeu hudby v Praze. Rekonstrukci pro účely současné nahrávky provedl na základě existujících materiálů Václav Luks. Její výsledek je kompaktní, nahrávka vynikající. Seznam účinkujících, otištěný na konci bookletu, těsně před stránkami, připomínajícími, že zvukový záznam vznikl za podpory Festival de Musique de Sully & du Loiret a Festival de La Chaise-Dieu, stojí za pozorné přečtení – je přehlídkou nejlepších českých hudebníků, zaměřených na historicky poučenou interpretaci starší hudby, počínaje dirigentem a sólisty (Hana Blažíková , Markéta Cukrová , Tomáš Král , Marián Krejčík , tenorista ze zahraničí Sébastian Monti ), sborem (ve kterém se v duchu doby vzniku skladeb uplatnili i všichni sólisté) a orchestrem, vedeným Lenkou Torgersen (hráči na dechové nástroje jsou většinou cizinci; na chalumeau hraje z řady koncertů a nahrávek u nás dobře známý Christian Leitherer ). Booklet sám je vybaven nejen čtyřjazyčnými texty skladeb (v latině, angličtině, němčině a francouzštině), nýbrž i třemi komentáři k nim. První, jehož autorem je přední německý zelenkovský specialista Gerhard Poppe , je věnován pohřebním obřadům k poctě Friedricha Augusta Silného a jejich dobovému kontextu. Druhý, zaměřený na Zelenkovu kompoziční práci a rekonstrukci obou děl, napsal Václav Luks; třetí, týkající se historie vzniku formy officia defunctorum, zpěvák Hassan El-Dunia , který má jako člen souboru Schola Gregoriana Pragensis bohaté zkušenosti s jejími středověkými kořeny. Výtečná je i technická úroveň nahrávky: o důvod víc, proč si tuto nahrávku určitě obstarat.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
