Zatímco duchovní poselství Grossmannových skladeb je jasné a srozumitelné (očištění, modlitba, kontemplace), jeho hudba bohužel tápe. Z autorovy hudební řeči vyvěrá touha po čisté, tonální harmonii a přehledné metrorytmice (ke skladbě Missa mussitata píše: „…vznikla z potřeby vyjádřit se co nejjednoduššími prostředky, v co nejtišší dynamice, co nejúsporněji.. .“), tato touha je však zároveň negována zřejmým přesvědčením o tom, že moderní hudba, rovná se disonantní a formálně chaotická. Především obě instrumentální skladby trpí formální roztříštěností (Missa je formálně sledem na sebe nenavazujících kratších bloků, oddělených pauzami) a zvukovou neohrabaností (harmonické příčnosti, přehuštěnost vertikály). Hudba není vnitřně kompaktní, jednolitá ve výrazu, většinou chybí výrazné hudební nápady. Výjimkou jsou sudé věty kantáty Lava me, stylově čistší, rytmicky i harmonicky přehledné a navíc se zajímavým nápadem – neustále opakovanou melodickou (i textovou) formulí. Po interpretační stránce je třeba pokárat Moravské kvarteto za poměrně časté intonační prohřešky a naopak vyzdvihnout sopranistku Martinu Králíkovou . Její čistý, rovný hlas je sice občas ve spodní poloze zvukově „přikrýván“ kvartetem, v poloze sopránové však dosahuje krásného výrazu a zajímavé barvy.
Stopáž: 60:13
Nahráli: Martina Králíková – soprán, Petr Planý – varhany, Moravské kvarteto
Body: 2 z 6
