Pianista Jan Novotný (*1935) pojal Dusíkovy skladby spíše z racionálnějšího úhlu. V této interpretaci se díla jeví mužně, pomalé věty jsou oproštěny od zbytečného rozněžňování (zvláště tam, kde by svádění k sentimentalitě leckdo podlehl), přesto nepostrádají expresivitu, napětí a drama. Nekonfliktní Klavírní koncert by ve střední části snesl přece jen více rozervanosti, aby lépe vynikl charakterový kontrast, je ale možné – a bylo by to i pochopitelné -, že Novotnému mladické blouznění nebylo zcela vlastní. Pražská komorní filharmonie byla pod vedením Leoše Svárovského sólistovi standardně kvalitním, pregnantním partnerem a mile uměřeným „uvaděčem“ nálad. Při pohledu na datum narození Jana Novotného se nelze ubránit obdivu. Kromě silného rozumového nadhledu se totiž na snímku nijak neprojevilo.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 72: 28
Nahráli: Jan Novotný – klavír, Pražská komorní filharmonie, Leoš Svárovský
Body: 4 z 6