(Slavický, Lukáš, Hanuš, Eben, Kalabis)
Jan Pěruška – viola, Aleš Bárta – varhany, členové České filharmonie, Jan Kučera. Produkce: ArteSmon. Text: Č, A. Nahráno: 2001-2006, Český rozhlas R1 a kostel v Kralické ulici, Praha. Vydáno: 2006. TT: 51:32. DDD. 1 CD ArteSmon AS 720-2.
Je známo, že o violistech koluje celá řada anekdot. Ty vznikají zřejmě na základě mylné úvahy, že technické vlastnosti nástroje nějakým záhadným způsobem souvisejí s interpretačními limity interpreta. Kdyby se tento mýtus alespoň zčásti zakládal na pravdě, jistě by si Jan Pěruška (působící jako pedagog AMU, člen Stamicova kvarteta i sólista) nezvolil pro svůj nový disk skladby soudobých skladatelů, které vyžadují nejen promyšlenou a propracovanou interpretaci, ale především prvotřídní technické schopnosti. Nemluvě o tom, že neexistují žádné precedentní nahrávky, které by bylo možné použít jako vzor a konečně, výběr skladeb se ani zdaleka neblíží běžným repertoárovým kusům, které stačí kdykoliv „oprášit“ a servírovat publiku. Pravda, The Praise of Viola (Chvála violy) není nejnápaditější název, ale na druhou stranu, co mají společného skladatelé Slavický, Lukáš, Hanuš, Eben, Kalabis? Snad jen rozšiřování tradičního neoklasického stylu a tvůrčí těžiště v druhé půli 20. století. Rapsodie per Viola Solo Klementa Slavického, Sonata per Viola Solo op. 243 Zdeňka Lukáše a Diptych per Viola Solo op. 115/II Jana Hanuše vzájemně tvoří poměrně konzistentní triádu skladeb v podobném stylu. Žádných velkých výkyvů z rapsodického subjektivního projevu – pro nějž je viola jako stvořená – se zde nedočkáme. Spíše je zajímavé srovnávat, jak k práci se sólovým hlasem přistupují jednotliví skladatelé; K. Slavický dobře využívá rychlého pohybu v hlubších rejstřících hraných sul ponticello, Z. Lukáš zase sází na akordické plochy, princip dialogu mezi rejstříky atd. Zpestřením programu jsou kompozice Petra Ebena Rorate Coeli (na varhany doprovází Aleš Bárta) a Viktora Kalabise Tristium op. 56 (pro violu a smyčcové nástroje, zde za doprovodu členů České filharmonie). Obě skladby jsou velmi temné, ponuré a díky svým témbrům nádherně expresivní. Kalabisova kompozice se dotýká zápasu člověka se smrtí, které nakonec podléhá, zatímco skladba Petra Ebena je očekáváním příchodu (adventu) nového života, se kterým přichází i naděje, vysvobození a katarze v rovině hudební. Chvála tedy nepatří jen sametovému hlasu violy, ale i Janu Pěruškovi za výběr a nastudování poutavých kompozic, které přináší jeho disk.
Body: 5 z 6
