Musica Florea, Marek Štryncl. Produkce: neuvedeno. Text: Č, A. Nahráno: listopad 2006. Vydáno: 2010. TT: 61:55. DDD. 1 CD. Arta F10185 (produkce 2HP production).
Péčí vydavatelství Arta máme k dispozici další orchestrální nahrávku souboru Musica Florea pod taktovkou Marka Štryncla . Je známá věc, že na scéně staré hudby nemáme několik stálých souborů, ale spíše stálý okruh muzikantů a několik výrazných vůdčích osobností. Ty pak dávají dramaturgii i tvář jednotlivým projektům. Jak se s nadsázkou říká, kdyby se měly všechny naše existující soubory zabývající se starou hudbou spojit dohromady, jeden by určitě chyběl, ale nikdo by nevěděl který. Podstatné ale je, kdo určuje umělecký rukopis – pro Marka Štryncla je myslím charakteristické, že je velmi zdatným a pro orchestr čitelným dirigentem. Bylo by vlastně sympatické zažít to i před komorními orchestry moderními. Tato nahrávka prozrazuje jasné vedení a schopnost přesnými gesty dosáhnout jednotného a homogenního zvuku.
Jde o starší snímek Voříškovy Symfonie D dur a Symfonie Es dur Antonína Rejchy, natočený studiově v roce 2006, který dlouho hledal vydavatele a dobře že ho našel. Nahrávka působí rozhodně přesvědčivějším dojmem, než předchozí deska dvořákovská. Voříškova symfonie je v rámci českého klasicismu velmi slavným dílem, které má i štěstí na nahrávky – máme tu klasickou Ančerlovu i novou Bělohlávkovu – a možnost slyšet skladbu na dobové nástroje je velmi lákavé. Hlavně se tu podařilo spojit virtuózní lehkost s mladistvou výbušností. Zvuk je velmi průrazný a přitom ne tvrdý. Tempa jsou rychlá, ale ne o moc víc než u Bělohlávka – druhá věta možná nemá takové napětí dané prací s pauzami, ale zase je expresivnější. Symfonii zdobí hráči na lesní roh, Václav Luks (umělecký vedoucí souboru Collegium 1704) a Václav Rovenský . Rejcha nezapře povolání učitele, který jako skladatel rád experimentoval s různými kompozičními postupy a technikami. A neobvyklý 5/8 takt k těmto experimentům patří. Jeho symfonie má odlehčenější a místy francouzský ráz a vtipnou instrumentaci i přes velmi komorní osazení, kterou orchestr podtrhne. Je to opět zdařilá nahrávka.
Na výtvarně hezky vypraveném obalu je barokní obraz, který ale dobře koresponduje i se vzrušenou atmosférou Beethovenovy doby, do které obě symfonie spadají. Dobře, že v bookletu tentokrát nezůstalo jen u osobního vyznání muzikantů, průvodní text Václava Kapsy shrnuje i důležité dobové souvislosti a připomíná, jak důležité místo měli čeští skladatelé v kontextu klasicistní symfonie.
Body: 4 z 6
