Tomáš Víšek – klavír. Produkce: Šimon Matoušek. Text: Č, A. Nahráno: 2?-?4/2006, Modrý pokoj Jaroslava Ježka. Vydáno: 2006. TT: 61:02. DDD. 1 CD Studio Matouš MK 0055 – 2131.
Nenápadný, avšak významný a hodnotný příspěvek k uplynulému jubileu skladatele Jaroslava Ježka (1906-1942) vznikl pod rukama pianisty Tomáše Víška. Autenticita je podtržena použitím skladatelova vlastního klavíru i prostorem nahrávání – tím byl Ježkův „Modrý pokoj“. Jaroslav Ježek, absolvent skladatelské třídy K. B. Jiráka na pražské konzervatoři, mistrovské školy Josefa Suka, stipendista v Paříži a člen progresivní „Hudební skupiny Mánesa“, patří stále k nedoceněným skladatelům – v povědomí je zakořeněn hlavně jako „třetí svatý“ trojice Werich-Voskovec-Ježek. Jeho tvorba pro orchestr Osvobozeného divadla je dostatečně zmapována, komplet těchto šlágrů vyšel u Supraphonu. Stranou pozornosti ovšem zůstává Ježkova tvorba „vážná“, což se tato deska snaží napravit a zároveň ukázat, jak se oba zdánlivě neslučitelné póly skladatelovy tvůrčí osobnosti navzájem prostupují. Největší část tak zabírají cyklické Petite suite a Bagately . Některé skladby (samozřejmě ne notoričtí Tři strážníci nebo oblíbený Bugatti Step ) byly nahrány poprvé: jde o klavírní verze orchestrálních partitur. Pečlivý interpret, věnující se soustavně repertoáru mimo mainstream, porovnával různé verze vydání s rukopisem ve snaze najít ideální a autentickou podobu té které skladby. Příznivce Osvobozeného divadla může těšit, že Tomáš Víšek respektuje originální tempa, frázování a vůbec má ten správný taneční švih evokující atmosféru první republiky, nohy v polobotkách s psími dečkami by se nám už už roztančily0¦ Spontánní virtuozitu a jadrnost předvede na Bugatti Stepu – a zdaleka tam nemá tolik překlepů jako autor skladby na živé nahrávce se svým orchestrem! Piano Steinway, dotýkané samotným Ježkem, zní místy značně „klimprovitě“ a rozladěně – zda je to záměr, nemožnost uvést nástroj do lepšího stavu, či nedopatření, to je hádanka.
Body: 5 z 6
