Viviane Chassot – akordeon. Text: A, N. Nahráno 31. 5. – 2. 6. 2011, Bad Lausick (D), Deutsche Bläserakademie. Vydáno 2011. TT: 67: 12. 1 CD Genuin classics Leipzig GEN 11216.
Francouzská clavesinová hudba je pravidelně uváděna nejen cembalisty a klavíristy, ale též akordeonisty. Vedle L. C. Daquina je to právě Jean Philippe Rameau, jehož skladby zní často na akordeonových koncertech. Není až tak běžné, aby transkripce jediného autora tvořily dramaturgii sólového akordeonového CD. Švýcarská interpretka Viviane Chassot již natočila podobný disk výhradně ze sonát Josepha Haydna (GEN 89162). Oproti úpravám Haydna nepostrádá transkripce Rameaua rezonanční možnosti klavíru (mohutnost zvuku a dynamické změny) včetně pedálové hry a je tudíž pro akordeonovou interpretaci vhodnější. Jsem přesvědčen o tom, že by sám Rameau svá odlehčená až žertovná dílka s radostí připsal koncertnímu akordeonu s jeho současnými technickými možnostmi. Tyto výhody představuje Chassot skvěle ve zručné technice hry, díky perfektní měchové technice v znamenité práci se zvukem, využitím možností registrace. Jedinou skvrnou je mechanika nástroje – obzvláště při použití jednohlasých registrů je rušivým elementem hluk a klapot (hlavně v levém manuálu). Skoro jako by hrála právě na clavessin z 18. století, a ne na moderní akordeon s jemnou mechanikou. Artikulace Chassot je ovšem bezvadná, zvláště v ornamentice je třeba uznat interpretce absolutní dokonalost. Snad jen hraní tečkovaného rytmu je v moderní podobě – ostré, příliš přesné. V bookletu, který je rozdělen na stať o skladateli, životopis akordeonistky a rozhovor s ní, přiznává Chassot, že nástroj se snaží používat jako nástroj dechový. To znamená, že ačkoliv zachovává stylovou interpretaci, používá ve velké míře záměrně možnosti dlouhých „tahavých“ tónů s akcenty, vlastních moderním aerofonům. Zvláště v první části disku se mi tento princip jeví až příliš (na konci frází!), poněkud zastiňuje vtip i formu známých skladeb, jako je Slepička, Egypťanka a další. I proto bych dal přednost druhé polovině CD s tanci z barokních suit. Za vrchol považuji tři stěžejní díla z cyklu Piéces de Clavecin (úvodní, prostřední a závěrečný titul), podle kterého se jmenuje i celý kompaktní disk. Přes mé výhrady k někdy netradiční interpretaci skladeb je třeba uznat, že Viviane Chassot je vynikající akordeonistkou a její záměr natočit poutavou nahrávku pouze z transkripcí francouzského barokního génia se zdařil.
Body: 4 z 6
