Jiří Bárta – violoncello, Terezie Fialová – klavír.
Produkce: Terezie Fialová a Petr Ostrouchov.
Text: Č, A.
Nahráno: 8/2023 Atrium Žižkov.
Vydáno: 2024. TT: 48:42, 1 CD Animal Music ANI 122 – 2.
Volba na hudební odkaz Leoše Janáčka vychází z Bártovy fascinace hudbou moravského skladatele ve výjimečných okamžicích jeho života. Vedle hluboce uloženého dojmu z osudového poznání Janáčkovy hudby jde přirozeně také o spolehlivý vklad na jistotu. Svědčí o tom třeba také instrumentace klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku a cyklu V mlhách, které nenechaly lhostejnými jak Jarmila Burghausera, tak Tomáše Illeho.
Bártovy adaptace původních houslových skladeb Sonáty, Dumky a Romance doprovází v nahrávce originální Pohádka a její odložené verze. Sonáta pro housle a klavír v úpravě Jiřího Bárty pro violoncello a klavír a v jeho provedení splnila očekávání. Markantní výraz naléhavosti v nasazení violoncellového hlasu a následně tlumený tempovými proměnami, až k zastavení toku hudby, přešel v úvodní větě ústrojně do klavírního partu citlivě hraným Terezií Fialovou. Její závěr odezněl ve smírném umlkání osamělé melodie. Druhá věta udržela naléhavost výpovědi, ale zjemnila se do teskného prodlevy sólového hlasu. V nižší poloze oscilovala nálada melodie s truchlivostí, ale oživena podporou klavíru zůstávala v syré nesentimentálnosti. Svižná věta s vnitřním tempovým kontrastem neodbočila z originality provedení a finále oživené typickými zhuštěnými rytmickými figurami uklidňovalo klavírním partem. Pohádka pro violoncello a klavír na báseň Vasilije Andrejeviče Žukovského je nahrána v originální verzi a má klid, bezpečné provedení a přesvědčivou souhru. Klavír má jasnou fakturu, violoncello plně užívá melodické pasáže k prezentaci plného, barevného a pevného tónu virtuózních kvalit. Pohádka je náladově i tempově vyvážená jak ve vnitřním průběhu jednotlivých částí, tak v kontrastu jednotlivých vět. Druhé Con moto a závěrečná část potěší jistou hravostí průzračností hlasů dueta a pohádkovou dikcí. Další Bártova úprava houslového partu pro violoncello se týká Dumky a tato verze má možná lepší výrazové předpoklady pro zvolený žánr. Bárta nedramatizuje provedení technickými prostředky, hraje s prostým umírněným vibratem. Tempově klidná skladba je zdobena uvážlivými akcenty.
Také další skladba je světovou premiérou úpravy houslového hlasu pro violoncello. Romance je líbezná melodickou linií a profesorsky pečlivě vedeným klavírním doprovodem. Má žánrově přitažlivou atmosféru a náležitě atraktivní dynamický průběh i tempovou pravdivost. Kratičké Adagio, opuštěná čtvrtá věta violoncellové Pohádky, je zajímavou studií, stejně jako závěrečné Presto pro violoncello a klavír. Vydavatelská informace zmiňuje tuto skicu jako původně zamýšlenou součást Pohádky. Bártovy tři světové premiéry adaptací houslových verzí jsou pozoruhodné, osobité a originální události, které obohacují komorní obor Janáčkovy tvorby.
