Jako vizitku nemohl dirigent s orchestrem zvolit lepší program, nežli hudbu vídeňského klasika Mozarta (Symfonie č. 38 Pražská D dur K504 ) a českého prae-romantika Voříška (Symfonie D dur op. 24 ). Na všech (to zdůrazňuji!) Bělohlávkových nahrávkách oceňuji vedle vypracovanosti detailů neomylný cit pro proporce. (Dnes je díky politikům v módě spíše slovo vyváženost.) Hudba klasiků mu k tomu dává dostatek prostoru.
Desce bych především přál, aby světu ukázala, že i Češi umějí hrát na špičkové úrovni, v souladu s vysokými současnými nároky, hudbu klasiků. Budeme-li totiž postupovat cestou eliminace, pak po odmítnutí Mozartů našich symfonických těles, nezbývá v tomto státě moc souborů, které umějí takovouto hudbu hrát bez uzardění. Pražská komorní filharmonie k nim rozhodně patří.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 60:31
Nahráli: Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek
Body: 5 z 6
