(Brahms Sonáta č. 3 f moll, Liszt Sonáta b moll, Mefistův valčík č. 1)
Jitka Čechová – klavír . Text: A, N, F, Č. Nahráno: 3/2008, Rudolfinum, Praha. Vydáno 2010. TT: 79:24. DDD. 1 CD Supraphon SU 4021-2.
Záznam ze dvou živých koncertů v Rudolfinu, který Jitka Čechová nabídla Supraphonu k vydání, zaujme v první řadě dramaturgií. Máme tu vedle sebe dvě monumentální sonáty, shodou okolností komponované v roce 1853 – čtyřvětou Brahmsovu Sonátu č. 3 f moll a jednovětou Lisztovu Sonátu h moll – a navíc Mephistův valčík . CD je sestaveno ze dvou koncertů.
Brahms zkomponoval své tři klavírní sonáty jako velmi mladý, jsou to jeho první tři velké opusy, a skoro se nechce věřit, že takto mohl skládat dvacetiletý mladík. Je to hudba plná kontrastů, vzdoru, ale i křehkých lyrických pasáží a působivých hudebních nápadů. Klavíristce se tu pozoruhodně daří spojit všechny různorodé pasáže do jednoho logického celku. Vedle spolehlivé techniky stojí za pozornost pěkný znělý úhoz – celkově má provedení velmi mužný naturel – a smysl pro stavbu. Pro každého posluchače může být tato tvář Johannesa Brahmse velkým objevem a všechny kompoziční krkolomnosti jsou tu podány s přehlednou jistotou.
Sonáta h moll je slavnějším dílem, považovaným za Lisztovo nejhlubší a mezi klavírními největší. Pro klavíristy je samozřejmě výzvou, jednak technicky, jednak nekonečnou mnohotvárností barev a nápadů. A jen několik klavíristů ji hraje tak, aby posluchač mohl zapomenout na technické obtíže a „jen tak poslouchat“. Mnoho věcí interpretce vychází zajímavě, i když celkově je znát, že to je boj. Je to ctižádostivá skladba ve ctižádostivém provedení. A toto slovo je možná pro celý projekt nejcharakterističtější. Možná proto bych ale při dalších živých nahrávkách uvítal víc přirozenosti, muzikality, radosti z hudby… Tady jsou dvě dobře zahrané megasonáty, které musí ohromit.
Body: 4 z 6
