Johann Sebastian Bach
Concerto Transcriptions
for Solo Piano
Babette Hierholzer – klavír. Produkce: Jean Cuillerier. Text: A, N. Nahráno: 6. – 9. 10. 2003, Funkhaus Berlin, Studio 10. Vydáno: 2007. TT: 68:52. DDD. 1 CD Genuin LC 12029 (distribuce Euromusica). HHH
Předkládané CD přináší dramaturgicky zajímavý výběr skladeb, jejichž společným jmenovatelem je nástrojový koncert v díle Johanna Sebastiana Bacha. Ačkoliv se jedná o sólové klavírní CD, nahrávka konfrontuje hned několik různých podob: najdeme zde pět Bachových transkripcí nástrojových koncertů jiných barokních skladatelů, na nichž se Bach v mládí učil formě koncertu. Do sazby klávesového nástroje jsou zde převedeny jak tutti, tak sólové partie a zůstává na interpretovi, aby dokázal ve své hře obě vrstvy náležitě odlišit. Podobně je tomu i u mladšího Italského koncertu BWV 971 z Bachova lipského období, s tím rozdílem, že se jedná o původní Bachovu kompozici. Dále je na nahrávku zařazen Koncert D dur BWV 1054 , přesněji řečeno sólový part z Bachova koncertu pro cembalo a smyčce. Ačkoliv vzhledem k principu barokního koncertu ojediněle existuje možnost „vynechat0ť doprovod orchestru, v tomto koncertu se nachází několik míst, v nichž protihlas orchestru zoufale schází a skladba v této podobě tak v posluchači zanechává dojem torza. Na nahrávce se představila německá klavíristka Babette Hierholzer. Mezi její plus patří krásný tón a jemná a bohatá artikulace. Její pojetí Bachovy hudby je velmi poetické, s bohatou agogikou a hojnou pedalizací. Co při poslechu nahrávky ruší, je téměř neustálé nerespektování základních hudebních zákonitostí. Ve hře Babette Hierholzer chybí jakýkoliv ohled na harmonické zákonitosti, logiku formy a její výstavbu. Co by snad jednou mohlo vyznít jako nečekané překvapení, se po ustavičném opakování stává rušivou manýrou. Jedná se zejména o dynamickou záměnu sól a tutti, takže nejvíce pozornosti získají výplňové pasáže sólisty, o přerušené a nedotažené gradace, o dynamický plán, který naprosto popírá změny barvy harmonie. Všechny věty na celém CD se nesou v jedné, mírně sentimentálně laděné rovině, bez jakéhokoliv kontrastu mezi větami cyklu koncertu, natož mezi jednotlivými koncerty. Toto vše není v žádném případě otázka více či méně „historicky poučené interpretace0ť, ale základního hudebního cítění. Nelze popřít, že Babette Hierholzer kráčí ve své interpretaci velmi osobitou cestou, tato cesta mi však připadá značně zavádějící.
Body: 0 z 6
