András Schiff – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 8/2011, Auditorio Radiotelevisione svizzera, Lugano. Vydáno: 2012. TT: neuvedeno. DDD. 4 CD ECM New Series 2270–73/ 476 4827.
András Schiff je dnes považován za jednoho z nejrenomovanějších bachovských interpretů. Svědčí o tom mj. Grammy Award 1990 za nahrávku Bachových Anglických suit nebo Bachova cena, kterou udělila Schiffovi v roce 2007 londýnská Royal Academy of Music za „mimořádný přínos k interpretaci díla J. S. Bacha“. Nejnovějšího bachovského ocenění se Schiffovi dostalo v letošním roce, kdy byla jeho nahrávka Bachova Dobře temperovaného klavíru nominována na Grammy Award 2013. I když Schiff nakonec tuto cenu nezískal, není nejmenších pochyb, že byl do pětice umělců nominovaných v kategorii „the best classical instrumental solo“ zařazen naprosto oprávněně.
Bachův Dobře temperovaný klavír je dílo neobyčejně rozsáhlé a mnohotvárné. Dvakrát dvacet čtyři preludií a fug ve všech durových a mollových tóninách nabízí klavíristům nesmírně široké možnosti výkladu, ale zároveň je staví před řadu problémů. Neutuchající polemiky se vedou v prvé řadě o tempech jednotlivých čísel, protože Bach neopatřil většinu preludií a fug žádnými tempovými údaji. Značně skoupé jsou i Bachovy pokyny týkající se dynamiky a frázování. A velké diskuse se vedou o tom, zda lze při interpretaci Bacha na moderní klavír využít technických vymožeností novodobého nástroje či zda je vhodnější respektovat zvuk klávesových nástrojů z první poloviny 18. století. Za obzvláště pohoršující technickou vymoženost novodobého klavíru pak považují ortodoxní zastánci „dobové“ interpretace pravý pedál. Pianisté hrající Bacha většinou řeší záležitost pravého pedálu menším či větším kompromisem, ale jen málokterý se jej vzdá úplně. Při absenci pravého pedálu totiž hrozí u méně šikovných hráčů, že bude jejich provedení působit suše a že se jim nepodaří provést dostatečně plynule legatové partie. András Schiff nejenže se dokázal bez pravého pedálu zcela obejít, ale navíc vytvořil nahrávku, která se bezpochyby zapíše do dějin klavírní interpretace. Jeho „Bach bez pedálu“ má totiž jednu zcela nepřeslechnutelnou vlastnost: je až zázračně čistý. Ona výrazová „čistota“ není však způsobena výhradně absencí pravého pedálu. Aby se vyhnul riziku nedostatečně svázaných legat, podřídil Schiff chybějícímu pedálu také frázování a svůj úhoz, který je velmi často nonlegatový až staccatový. Ostatně Schiffův úhoz je svým způsobem bezkonkurenční – je totiž tak senzitivní, až máme mnohdy pocit, jako by se pianista kláves pouze něžně dotýkal nebo je dokonce jen laskavě hladil. Jednotlivé hlasy ve fugách a v polyfonně zpracovaných preludiích vycházejí však Schiffovi při vší úhozové měkkosti dokonale zřetelně a zpěvně a jejich předivo je obdivuhodně průzračné. Klavírista poskytuje každému hlasu, který potřebuje „vytáhnout“ z polyfonního toku, dostatečný prostor pro jeho plné vyznění. Uvádí jej – bez ohledu na tempo – v naprostém klidu, v klidu jej nechá „dýchat“ a v klidu jej také „dopoví“. Ví o každém tónu a při poslechu přímo cítíme, s jakým potěšením pro nás „objevuje“ jednotlivé hlasy a jakou radost mu působí, jak hezky spolu hlasy pasují dohromady a jak krásně společně znějí. Schiff přistupuje k Bachovi sice s nesmírnou pokorou, ale zároveň s mimořádnou fantazií, takže se posluchač ani chvíli nenudí. Tempa užívá umělec spíše klidnější, ale je-li potřeba, dokáže hrát s báječným švihem a odpichem. Spolu s výrazovou čistotou oceníme na jeho hře i dokonalou vyváženost „věcnosti“ a „poetičnosti“, stejně jako cit pro linie a barvy. Bachův Dobře temperovaný klavír v Schiffově pojetí není důstojným strnulým monumentem, ale pohlazením po duši a Schiffova čistá nahrávka jako by dokázala očistit i posluchače.
Čistotě nahrávky odpovídá i působivá výtvarná čistota celého projektu. Pozornost si zaslouží i fundované průvodní texty Petera Gülkeho a Paula Griffithse a především pak svižná Schiffova esej s příznačným názvem „Bez pedálu, ale se všemi barvami“.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
