Goldbergovy variace jsou pro interpreta velikou výzvou, často jsou považovány za jakousi zkoušku umělecké zralosti a rozhodne-li se je někdo nahrát, je od něj mnoho očekáváno. Viděno z tohoto úhlu bychom mohli být z nahrávky trochu zklamáni. Mladičká cembalistka Céline Frisch sice technicky vše uhraje, je muzikální a přemýšlivá, ale o umělecké zralosti se v jejím případě ještě mluvit nedá. Z jejího projevu, jakkoli interpretačně upřímného a maximálně vydaného, jsou cítit rezervy co se týče detailní práce s artikulací a tempem. Dnes jsme sice zvyklí na nadsazená tempa v rychlosti, ale kdybychom více věděli o dobovém vnímání tempa, možná bychom byli hodně překvapeni. Z dostihového tempa a etudovitě znějící variace by pak před našima očima vyrostla například překrásná taneční skladba, s mnoha rytmickými a melodickými zvláštnostmi.
Na tuto nahrávku lze ale pohlížet i jinak. Sešli se na ní mladí lidé, kvalitní hudebníci, kteří se rozhodli vytvořit něco méně obvyklého. Po Goldbergových variacích následuje 14 kánonů , jež Bach připsal na poslední stránku tištěné kopie svého díla a které jsou vystavěny na základě prvních osmi not basového hlasu Arie . V samotném závěru zazní dvě oblíbené písně, které zřejmě Bach použil pro poslední variaci Quodlibet (druhá je uvedena pouze instrumentálně). V písni o chlapci, který se vydá hledat milou, protože mu matka nechce uvařit maso a nakonec připraví synkovi i jeho snoubence kocoura, se interpretačně vydováděl zpěvák Dominique Visse , který vtipně napodobuje hlas staré matky i jeho dívky.
Viděno z pohledu snahy dát Goldbergovy variace do jiných souvislostí, ať už s obrazem, použitým materiálem nebo méně známými skladbami téhož autora, se podařilo vytvořit zajímavý snímek, nad kterým bude každý určitě aspoň chvíli přemýšlet.
Vydavatel: Alpha / Classic
Stopáž: 77:30 + 24:50
Nahráli: Céline Frisch – cembalo, Café Zimmermann
Body: 4 z 6