Vladimir Ashkenazy – klavír. Produkce: Ben Pateman. Text: A, N, F. Nahráno: 2, 8, 12/2009, Potton Hall, Westleton, Suffolk. Vydáno: 2010. TT: 53:29, 78:58. DDD. 2 CD Decca 478 2163 (Universal).
Mezi nahrávkami Vladimira Ashkenazyho převažují především skladby klasicko-romantického repertoáru a díla ruských, respektive sovětských skladatelů. Jméno J. S. Bacha v Ashkenazyho sólové diskografii kupodivu dlouho chybělo. Poprvé se objevilo až roku 2005, to ovšem ve spojení s ničím menším než se soubornou nahrávkou obou dílů Dobře temperovaného klavíru. Komplet Bachových Partit , uvedený na trh v červnu letošního roku, bude bezesporu zajímavým obohacením pianistovy bachovské diskografie. Mimořádně kultivovaná nahrávka se vyznačuje krásným měkkým tónem a obdivuhodně vyrovnaným úhozem, což obojí dodává Bachově hudbě okouzlující transparentnost a vzdušnost a zároveň do ní vnáší jakési zvláštní měkké a hřejivé světlo. K prosvětlení a zpřehlednění hudebního toku přispívá také logické frázování a střídmá ornamentika: Ashkenazy hraje jen ty ozdoby, které předepsal skladatel, žádné nové nepřidává, ba naopak, občas některé ozdoby vynechává. Ashkenazyho rubata jsou velmi cudná, naprosto nenápadná, užívá je jen pro zřetelnější členění hudebních ploch. Stejně nenápadná a střídmá je pedalizace. Působivé jsou jemné barevné a dynamické nuance, které Ashkenazy uplatňuje především v pomalých větách, jako kupříkladu v překrásných sarabandách Partit II, IV, V, VI. Velmi zajímavě řeší Ashkenazy dynamiku. Hraje v podstatě „rovně“, jen s nepatrnými dynamickými výkyvy, které vycházejí z logiky hudebních frází. Nejpřekvapivější je pak jeho přístup k delším stoupajícím frázím, u nichž by posluchač čekal postupné crescendo. Klavírista nejenže většinou nezesiluje, ale mnohdy na samém vrcholu dokonce ještě ztiší! Tím, co by u průměrného pianisty působilo diletantsky, dosahuje ovšem Askenazy nesmírně sugestivního vylehčení Bachovy hudby. Za pozornost stojí i to, jakým způsobem Askenazy posiluje taneční vyznění jednotlivých vět: velmi často uplatňuje v levé ruce staccatový úhoz, čímž hudba získává skutečně taneční „odpich“. Kdybych měl z této nahrávky vybrat „highlights“, určitě by to byly Partity IV a VI , Gigue z Partity I , Courante a Gigue z Partity III a Preambulum z Partity V .
Body: 5 z 6
