Hilary Hahn – housle, Christine Schäfer – soprán, Matthias Goerne – baryton, Münchener Kammerorchester, Naoki Kitaya – cembalo, varhany, Rosario Conte – theorba, Kristin von der Goltz – violoncello, dirigent Alexander Liebreich. Produkce: Christian Leins. Text: A, N, F. Nahráno: 12/2008, 4/2009, München-Sendling, Himmelfahrtskirche. Vydáno: 2009. TT: 56:50. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8092 (Universal Music).
Opět titul, který musí zákonitě vzbudit diskusi o stylovosti, o přiměřenosti. Je to dostatečně historicky poučené nebo je to účelové zacházení s hudbou Velmistra hudby? Vydavatel se totiž rozhodl spojit tři velmi silné osobnosti – houslovou hvězdu první velikosti Hilary Hahn , sopranistku Christine Schäfer , která se tímto titulem po čase vrací do katalogu DG, a Matthiase Goerna , nad jehož písňovými recitály s německou hudbou svět žasne (snad kromě Prahy, kde se jeho hostování nesetkala s nadstandardním zájmem publika). Jednou větou – jedná se o tónově lahodnou a disciplinovanou symbiózu. Oba pěvci vydávají ze sebe ve vybraných áriích a duetech z kantát, jednoho oratoria (Matoušovy pašije ) a Mše h moll maximum. (Jen v Erbarme dich z Matoušových pašijí neznějí hloubky paní Schäfer jak jsme zvyklí například od Magdaleny Kožené.) To, co mě fascinuje, je samotný nápad, s kterým přišla Hilary Hahn. Stala se sice fundamentálním a nejvíce slyšitelným, leč doprovodným elementem orchestru. Nevím sice nic o pozadí projektu, ale zvenčí mi to připadá jako pozoruhodný projev pokory a nadšení od virtuózky, vítězky ceny časopisu Gramophone a dvou Grammy, známé svými produkcemi romantických a moderních koncertů. Je to titul, který mi nezbývá, než doporučit těm, kteří vnímají Bachovu hudbu srdcem a mají rádi ušlechtilé hlasy.
Body: 5 z 6
