Johann Strauss
Der Zigeunerbaron
Wolfgang Brendel, Hans Kraëmer, Sigfried Jerusalem, Ivan Rebroff, Jnet Perry, Martha Mödl, Ellen Shade, Südfunkchor Stuttgart, Radio-Sinfonienorchester Stuttgart, Kurt Eichhorn. Režie: Arthur Maria Rabenalt. Text: A, N, F. Nahráno: 5/1975, Stuttgart. Vydáno: 2008. TT: 97:00. Obraz. formát: NTSC Colour 4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo / DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4437 (Universal Music).
Johann Strauss
Eine Nacht in Venedig
Anton de Ridder, Sylvia Geszty, Julia Migenes, Jon Piso, Erich Kunz, Trudeliese Schmidt, Chor des Bayerischen Rundfunks, Münchner Rundfunkorchester, Kurt Eichhorn. Režie: Václav Kašlík. Text: A, N, F. Nahráno: 6/1973, München. Vydáno: 2008. TT: 96:00. Obraz. formát: NTSC Colour 4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo / CZS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4435 (Universal Music).
Johann Strauss
Wiener Blut
Ingeborg Hallstein, René Kollo, Dagmar Koller, Benno Kusche, Münchener Kammerchor,Symphonie-Orchester Kurt Graunke, Anton Paulik. Režie: Hermann Lanske. Text: A, N, F. Nahráno: 9/1971, München. Vydáno: 2008. TT: 94:00. Obraz. formát: NTSC Colour 4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo / DTS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4436 (Universal Music).
Tři zfilmované operety Johanna Strausse ze 70. let vycházejí nyní nově na DVD u Deutsche Grammophon. Náročná filmová zpracování operet a následnou distribuci rozjela v Německu na konci 60. let společnost Unitel a její činnost trvala až do počátku let sedmdesátých, kdy vnikly desítky záznamů operet Kálmána, Lehára a Strausse. Tato filmová zpracování se vyznačovala prvotřídním pěveckým obsazením s tehdejšími hvězdami operních scén. Zvláště zajímavý je v tomto kontextu Cikánský baron (Der Zigeunerbaron) , kde v roli Sándora Barinkaye debutoval Sigfried Jerusalem , který se později proslavil jako světový lyrický wagnerovský pěvec. Jedinečný pěvecky i herecky je také René Kollo v roli svůdce hraběte Zedlaua ve Vídeňské krvi . Výkon Jerusalema, ale i ostatních sólistů posouvají operetu do výšin opery, o což také sám Johann Strauss velmi usiloval. Po hudební stránce můžeme obdivovat velmi efektně napsané a kombinované výstupy sól, ansámblů i sboru. Dramaticky působí mnohé skupinové výstupy, které svou propracovaností i efekty mohou někdy připomínat velké operní scény (Verdiho). Tyto filmové operety nás jistě také pobídnou k přemýšlení o operetě jako žánru a o možnostech, které jí nabízí právě filmové zpracování. Ani filmové záběry a skutečné exteriéry přírody však nemohou pomoci těmto kusům k tomu, aby snad působily opravdu přirozeně. I v těchto zpracováních působí opereta nanejvýš vyumělkovaně a snad je tato umělost filmem ještě zesílena. V kontextu dnešní nabídky i filmových zpracování hudebních děl působí tyto filmové operety zastarale a pro někoho možná nepřitažlivě. K obecné charakteristice všech těchto operet patří kýčovité záběry přírody či jiného okolí, „realistické“ kostýmy, nepřirozená, až baletní stylizace pohybu sboru i herectví jednotlivců, které je většinou spíše přehráváním než hraním. Na druhou stranu právě velkou stylizaci od operety vlastně čekáme a výše zmíněné nepřirozenosti či náhlé neuvěřitelné obraty v ději (cikánka Saffi se najednou dozví, že je dcerou temešvárského paši a podobně) dělají operetu operetou. Navíc ve své době představovaly tyto filmy jedinečné pojetí operety a zvláště již zmíněné obsazení stojí i dnes jednoznačně za pozornost. Cikánský baron je hudebně i režijně založen na maďarském a cikánském koloritu, Noc v Benátkách na „italském“ a Vídeňská krev oslavuje kouzlo a lesk hlavního rakouského města v době vídeňského kongresu. Cikánský baron a Vídeňská krev se odehrávají ve skutečných exteriérech, zatímco Noc v Benátkách je celá natočená ve studiu. Právě tato inscenace českého režiséra Václava Kašlíka je filmařsky nejzajímavější – Kašlík používal zajímavé techniky jako například kaleidoskop, detaily zblízka, rozmazané pohledy, pohledy do zrcadel či zvětšené kukátkové záběry.
Body: 4 z 6
