Talichovo kvarteto: Jan Talich, Petr Maceček – housle, Vladimír Bukač – viola, Petr Prause – violoncello. Produkce: Jacques le Calvé, Michael Adda. Text: F, A. Nahráno: 2005, Studio Arco Diva, Praha. Vydáno: 2006. TT: 76:22. DDD. 1 CD Calliope CAL 9357 (distribuce Classic).
Tento titul rozptýlí pochybnosti, jestli z Čech pocházející Johann Wenzel Kalliwoda (Jan Křtitel Václav Kalivoda, Johannes Wenzeslaus Kalliwoda, Johann Baptist Wenzel Kalliwoda, Jean Baptiste Wenzel Kalliwoda, 1801 – 1866) byl či nebyl důležitou osobností evropské hudby. Projekt Talichova kvarteta je svým způsobem výjimečný. Na základě famózního výkonu se ukázalo, jaký to byl mistr formy a obsahu své doby, mistr skladatelského řemesla a silných melodií. Pozorný poslech vám sice připomene Rossiniho, Paganiniho, Beethovena, ale Kalivoda nezůstal pohodlně na úrovni obměňování již objeveného, ale rozvíjí svoji představu o žánru smyčcového kvarteta dál. Stojí na hranici změny epochy, když je pevně rozkročen nad érou vídeňského klasicismu a prvního stádia romantismu. Je to hudba plná kontrastů, kdy například do finálního Vivace op. 62 vsunul filmovým střihem nostalgické adagio, hudba espritu, světla a virtuozity. Jistěže nemá hlubokou filozofii Beethovena, nenajdete zde obrovité fugy vyjadřující „nadjsoucno“, nejsou zde rozsáhlé plochy jako u Schuberta, ale svými hudebními kvalitami stojí nad průměrem 1. poloviny 19. století.
Nejsložitější pozici má primárius, neboť tíha místy až paganinské technické ekvilibristiky (Vivace z op. 61 a z op. 62 , rychlé pasáže z op. 90 ) je hlavně na něm. Jan Talich mi opět potvrdil, že je báječným houslistou, který umí ze svých houslí od J. B. Vuillauma (u českých houslistů oblíbený houslař – Bohuslav Matoušek, Josef Špaček) z roku 1845 dostat hodně šťavnatý, zářivý tón. (I další nástroje jsou nadstandardní: Petr Maceček hraje na housle od Francesca Ruggieriho z roku 1694, Vladimír Bukač na violu Lorenza Guadagniniho z roku 1742 a Petr Prause na violoncello J. Gagliana z roku 1795.) Kalivoda-houslista by měl radost. Talichovi temperamentní spoluhráči jej skvěle podporují. Skladatelova hudba je v takovémto podání stále aktuální a osloví každého vnímavého posluchače. Navíc je to dramaturgický počin hodný vysokého ocenění.
Škoda, že dotažený umělecký výkon nenásledoval stejný výkon redaktora a producenta. Prohodit v tracklistingu druhou a třetí větu v opusu 61 by se renomované firmě nemělo stávat. Kvůli významu celého projektu jim však rád odpouštím.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
