Renaud Capuçon – housle, Gautier Capuçon – violoncello, Paul Meyer – klarinet, Capuçon Quartet (bratři Capuçonové, Aki Sauliere – 2. housle, Béatrice Muthelet – viola), Gustav Mahler Jugendorchester, Myung-Whun Chung. Produkce: Alain Lanceron. Text: A, F, N. Nahráno: 4/2007, Osterfestspiele – Grosses Festspielhaus Salcburk, Grazer Kongress – Stefaniensaal, Graz, Rakousko (Dvojkoncert), 7/2007, Englise du Bon Secours (Kvintet). Vydáno: 2007. TT: 72:21. DDD. 1 CD Virgin Classics 00946 395147 2 4 (EMI). Alternativa: Dvojkoncert – Oistrach, Rostropovič, Szell (EMI), Kremer, Hagen, Harnoncourt (Teldec); kvintet – Meyer, Berg Quartet (EMI), Shifrin, Emerson Quartet (DG).
Bratři Capuçonové jsou už několik let opečovávaným pokladem EMI. Přiznávám, že právem, neboť jsem ještě od nich neslyšel nahrávku, která by byla průměrná. To, že na ně zahraniční kritika pěje chválu, není jen v jejich technické erudici, sourozenecké souhře a tónových kvalitách, ale i v mimořádné muzikálnosti a snaze nechodit vyšlapanými interpretačními stezkami. Jestliže kritici často volají po originalitě výkladu hudby, pak Capuçonové jí mají na rozdávání. Ani jejich Brahmsův Dvojkoncert není obvyklý. Hodně se píše o symfonismu tohoto geniálního díla a často je tak hráván s tím, že se ale jedná o skrytý zápas sólistů se stohlavým orchestrem. Někdy jde dirigent tak daleko, že by se mělo autorství rozdělit mezi něho a Brahmse (viz Bernstein). V tomto případě si počíná Myung-Whun Chung velmi dobře, je citlivý jak k autografu, tak k sólistům, kterým je až překvapivě kooperujícím partnerem. Nevím, jestli je to obsazením více než osmdesátičlenného orchestru (v němž mimochodem nebyl ani jediný Čech!), ale zvuk zní „mladě“ a je cítit značné zaujetí hráčů. Celkově je pojetí uměřeně emocionální, proporčně kontrastní, bez povrchního patetismu, ke kterému by mohla například 1. věta svádět. Sólový dialog, který je také označován jako odraz vztahu mezi mužem a ženou, je sice plný tónové symbiózy, napětí i uvolnění, ale celkově mi připadá spíše komorní. Dovolím si použít filmový příměr: je to spíše svět Bergmanna nežli Felliniho.
Doslova intimní záležitostí je Klarinetový kvintet . Když opět použiji mimohudební příměr, tak spíše nežli romantismus či secesi připomíná interpretace zdánlivě jednoduchou architekturu Oscara Niemayra. Složitá struktura díla je naprosto transparentní, použité výrazové prostředky včetně tónu jsou střízlivé, místy až asketické, ale možná právě proto velmi účinné. Paul Meyer, jenž dnes věnuje kromě klarinetu čas i dirigování, hraje Brahmse téměř rovným tónem a Capuçon Quartet mu jde i v tom vstříc. Je to netradiční interpretace, které je třeba věnovat při poslechu hodně času.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
