Renaud Capuçon – housle, Vídeňská filharmonie, Daniel Harding – dirigent. Text: A, F, N. Nahráno: 12/2011, ORF RadioKulturhaus, Vídeň. Vydáno: 2012. TT: 67:14. DDD. 1 CD Virgin Classics 50999 602653 2 6 (EMI).
Odborníci a diskofilové nostalgicky vzpomínají na velká jména houslistů téměř celého 20. století a stýskají si, podobně jako milovníci krásných hlasů, že to, co bylo, dnes už není. V 21. století se sice poznají podle sluchu houslisté hůře než kdysi, nicméně technicky a muzikantsky jsou na tom přinejmenším stejně. Navíc světová elita je více vyrovnaná a širší nežli před padesáti, šedesáti lety. Několik let k ní patří i šestatřicetiletý francouzský houslista Renaud Capuçon . Na posledním festivalu Dvořákova Praha skvěle provedl se svým bratrem Gautierem a Frankem Braleyem Beethovenův Trojkoncert, v roce 2013 bude mít recitál na Pražském jaru. Je to všestranný umělec, jenž není jen virtuosem, ale i respektovaným komorním hráčem, o čemž svědčí hostování na Verbier Festivalu a spolupráce s kolegy typu Daniela Barenboima, Marthy Argerich, Yuri Bashmeta nebo Vadima Repina. Je exkluzivním houslistou labelu Virgin Classics. V prosinci 2012 svou diskografii u této firmy obohatil o další zásadní titul – nahrávku koncertů Johannese Brahmse a Albana Berga. Desku řadím mezi nejzajímavější houslové tituly poslední doby. Dokonce v případě Berga bych ji umístil mezi nejlepší vůbec, hned vedle Mutter, Menuhina, Perlmana a Zukermana. Šťastná byla volba dirigenta Daniela Hardinga a Vídeňské filharmonie, která Berga nahrála, pokud vím, poprvé. (Brahmse pak tento orchestr natočil s Ferrasem, Francescattim, Kremerem, Milsteinem a Znaiderem.) V Brahmsovi našel Capucon linii mezi symfonickým pojetím, které převládá například u Gidona Kremera, a důrazně virtuózním pojetím, které představují například Francescatti, Milstein, Oistrach a staří mistři typu Kreislera, Heifetze a Hubermanna. Capucon hraje elegantně a s nadhledem zdolává hory technických úskalí, které mohou být pro méně zdatné houslisty smrtonosné. Na některých místech bych dal přednost dramatičtějšímu ponoru, ale uznávám, že je to čistě osobní názor. Francouzova interpretace je přesvědčivá a myslím, že spolupráce s Vídeňskou filharmonií a specifická měkkost jejích smyčců byla v tomto díle pro něj vhodnější nežli s Berlínskou, o které se prý původně uvažovalo. Ještě přesvědčivěji nežli v Brahmsově Houslovém koncertu D dur hraje Renaud Capucon Koncert Na památku anděla, jenž Alban Berg dedikoval Manon Gropiusové, dcerce Almy Mahlerové a architekta a tvůrce Bauhausu Waltra Gropiuse. Mistrovské dílo je dnes označováno za nejsilnější houslový koncert minulého století. Renaud Capucon mu dal ve spojení s orchestrem zvláštní melancholii, místy až nostalgii, eleganci a nadhled. Obal nejspíš schválně působí jako stará fotografie z prvních dekád 20. století a moc nezaujme, ale obsah stojí za to. Doporučuji!
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
