Martino Tirimo – klavír, London Philharmonic Orchestra, City of Birmingham Orchestra, Kurt Sanderling – dirigent, Yoel Levi – dirigent, Sir Simon Rattle – dirigent. Produkce: Barry McCann, Brian B. Culverhouse, Mark Vigars. Text: A. Nahráno: 1980 All Saints Tooting; 1978 St. Barnabas, Woodside Park; 1984 Maltings Snape. Vydáno: 2008. TT: 73:22, 74:08. AAD, DDD. 2 CD EMI Classic 2283 – 6328 (EMI).
Zařazení Brahmsova Klavírního kvartetu g moll v orchestraci Arnolda Schönberga k oběma Brahmsovým klavírním koncertům rozhodně není výplod excentrického dramaturga, naopak: pro Schönberga byl Brahms přiznaným východiskem, svému vzoru věnoval tvůrce dodekafonie rozsáhlou studii Pokrokový Brahms a odvolával se na něj celý život. Schönberg tvrdošíjně vzdoroval Brahmsovu řazení mezi konzervativní skladatele, které vývoj předběhl, naopak: na základě detailní znalosti jeho díla dokládal, že Brahms tento vývoj předznamenal. Úpravy děl různých skladatelů, jaké podnikali Schönberg a jeho žáci, měly různý účel. V případě přepracování valčíků Johanna Strausse pro komorní ansámbl šlo spíše o žert pro vlastní muzicírování, výsledkem byl geniální vhled do Straussova kompozičního stylu. Schönbergova úprava Mahlerovy Písně o zemi pro doprovod komorního souboru měla usnadnit provozování, učinit partituru transparentnější a zvýraznit tak vokální podíl. Veškeré podobné úpravy však měly v prvé řadě – řečeno technickým jazykem – vyzkoušet „odolnost materiálu“. Schönbergova orchestrace Brahmsova Klavírního kvartetu g moll je z roku 1937. Usilovala o vytvoření zvukové rovnováhy, neboť – podle Schönbergových vlastních slov – klavíristé v zaujetí svým partem zapomínají, že hrají komorní skladbu a přehlušují smyčce. Schönberg byl přesvědčen, že Brahmsova sazba má v zásadě orchestrální charakter, a ve své instrumentaci jí dal plně vyniknout. Jak lyrické pasáže, tak cingarismy v závěrečné větě získávají výraznější charakter, celá skladba vyzní v nuancované volbě orchestrálních barev mnohem plastičtěji. V provedení City of Birmingham Symphony Orchestra , který řídí Sir Simon Rattle , slyšíme dílo, jež by možná Brahms uznal za svou pátou symfonii. Brahmsovy Klavírní koncerty d moll a B dur hraje Martino Tirimo s London Philharmonic Orchestra (v prvním koncertu s Kurtem Sanderlingem , ve druhém s Yoelem Levim ) technicky suverénně a jeho pojetí koresponduje s výše zmíněným přesvědčením Schönbergovým, respektujícím Brahmsovu schopnost přetvářet klasickou formu, odvahu v harmonické složce, temperament a fantazii. Domnívám se, že nahrávka přesvědčí i ty, kdož postrádají u Brahmse melodickou invenci a považují jeho hudbu za nezajímavou a fádní; možná, že se do ní jen nezaposlouchali.
Body: 5 z 6
