Pittsburgh Symphony Orchestra, Marek Janowski. Produkce: Job Maarse. Text: A, N, F. Nahráno: live, 11/2007, Pittsburgh, Heinz Hall. Vydáno: 2008. TT: 57:01. DSD. 1 SACD PentaTone Music PTC 5186 309 (distribuce Euromusica).
Bylo by zajímavé zjistit, kolikrát již byly natočeny v kompletu Brahmsovy symfonie. Co do kvantity by se asi jejich počet pohyboval kdesi na špici. Příčinou je v prvé řadě hudba samotná a závažnost každého ze čtyř titulů. Nemalou roli však hrají i důvody zcela jiné. Brahmsovy symfonie se vejdou – podobně jako například symfonie Schumannovy – pouze na dva kompaktní disky. Realizace takovýchto projektů jsou samozřejmě ekonomicky méně náročné než třeba komplet všech devíti symfonií Dvořákových. Proto náš skladatel v tomto směru přichází zkrátka. Výjimku tvoří devět symfonií Beethovenových (tam jde ale skutečně o základní světový repertoár!) a v dnešní době mahlerovského boomu i o devět, respektive deset symfonií tohoto autora. Brahmsových kompletů v katalozích objevíme desítky. Tím samozřejmě narůstá už tak obrovská světová konkurence a každý nový projekt se musí velmi bedlivě zvažovat a musí být v něčem jiný, případně výjimečný. Platí to o kompletu Marka Janowského ? Napovědět odpověď by nám mělo toto CD, které obsahuje čtvrtou symfonii a výběr z Uherských tanců . Marek Janowski dnes patří k předním německým dirigentům starší generace, který se ovšem zdaleka neorientuje na repertoár své vlasti a na spolupráci pouze s německými orchestry. Je znám spíše z dlouhodobějšího působení ve Francii, v současné době stojí v čele Orchestru románského Švýcarska. V Pittsburghu je stálým hostujícím dirigentem. V minulosti obzvláště zazářil při nahrávce Wagnerova Ringu pro label Ariola, kterou vzhledem k tomu, že se točila v Drážďanech, převzala i někdejší východoněmecká firma Eterna a byla dosažitelná i u nás.
Pittsburgský orchestr je vynikající, byť nefiguruje v první garnituře amerických orchestrů. Má vzorně vyrovnané instrumentální skupiny, jednotlivci jsou vynikající! Dalším výrazným Janowského spojencem je výtečné sejmutí zvuku na nosič označený značkou technologie SACD. Nahrávka má poměrně skromnější dozvuk, což je v případě přítomnosti publika pochopitelné. Rozhodně to není negativem, byť ortodoxním zastáncům Karajana budou možná chybět přesvědčivější a impozantnější gradace. Ač je na nahrávce vše, co je v partituře a hra orchestru je na vysoké profesionální úrovni, přece jenom je výraz málo proměnlivý a vynalézavý a očekávaná napětí v některých pasážích rovněž nejsou příliš přesvědčující – zde je kontrast od vrcholných snímků Karajana, Abbada a dalších dirigentů zabývajících se systematicky Brahmsem zvláště patrný! Orchestr umí krásná pianissima, ale i v nich chybí vnitřní dynamičnost. Sólo lesního rohu na počátku 2. věty je málo naléhavé (důvod mi není jasný – v partituře je přece předepsáno forte). Následující nádherné vedlejší téma violoncell je rovněž málo výrazné. 3. věta je ovšem mnohem dynamičtější a přesvědčivější! Passacaglia 4. věty je v detailech zdařilá – v neposlední řadě i díky výborně prezentovaným detailům jednotlivých instrumentů. Přesto jako celek rovněž není přesvědčivá a chybí jí tedy i patřičné završení.
Uherské tance jsou hrány s ušlechtilým zvukem, se snahou vypracovat co nejdokonaleji zvukovou stránku. Tím někdy pociťujeme – na úkor spontánního projevu, jaký čardáš přece jenom do značné míry vyžaduje – určitou upjatost! Chybí některé známé tance, což ovšem vůbec nevadí, neboť dramaturgický výběr sledoval – a to velmi úspěšně! – jiná hlediska: byly totiž zvoleny jen instrumentace Brahmsovy a Dvořákovy a tím i zajištěna určitá stylová jednolitost. Zajímavé: Dvořák se zdá být ve srovnání s instrumentací ukázněného Brahmse bohatší – zvuk je jiskřivější, nepřeslechneme ani dvořákovsky příznačné malebné protihlasy violoncell)!
Celkově vzato: jedná se o standardně a seriózně realizovaný projekt, který však očekávanou výjimečnost nepřináší!
Body: 4 z 6
