Úvodní Litanie pro velrybu (1980) je meditací pro dva hlasy a prostor. Cage opatřil každé písmeno slova WHALE tónovou výškou a z nich potom pomocí náhodných operací vytvořil melodické linky, rozdělené mezi dva hlasy. Zpěváci si navzájem odpovídají, mezi „zvoláním“ a „odpovědí“ je vždy dostatek času na vnímání zvukového prostředí okolního prostoru. Alan Bennett a Paul Elliott (hlasy č. 3 a 4) zpívají koncentrovaně, rovným hlasem, bezesporu stylově. Slavnou Árii (pro Cathy Berberian , 1958) Hillier upravil pro sedm hlasů a elektroniku, čímž si do značné míry ulehčil práci – 10 různých stylů vokálního projevu v pěti různých jazycích je rozděleno mezi více zpěváků – a zároveň skladbu barevně obohatil. Ve skladbě 36 Mesostics re and not re Marcel Duchamp (1970) zpívá sám a jeho elektronicky modulovaný hlas (elektronika v tomto případě podporuje různé způsoby dikce v každém mezostichu) se střídá se čtením Terryho Rileyho . Disk dále obsahuje tři kratší skladby ze Songbooks (1970) – Solo for Voice 52 (Aria No. 2) , Solo for Voice 22, Theatre with electronics-Relevant (obě dvě jako zvukové etudy pro dech či výslovnost hlásek a elektroniku) a The Year Begins to Be Ripe – novější pandán ke slavné The Wonderful Widow of Eighteen Springs (1942) pro hlas a zavřený klavír, která je na albu též. Nejnovější skladbou nahrávky je Five (1988), v níž se jednotlivé tóny hlasů splétají a „dotýkají v bytí“ (dle Cageových slov).
Je těžké hovořit o nahrávce, která je svým přístupem k lidskému hlasu velice pokorná a soustředěná (vlastně v protikladu k velké části skladeb současné hudby, které hlas nějakým způsobem deformují). Snad tedy na závěr alespoň trochu – po cageovsku – narušení toho strohého výčtu informací: J edinečné v C elku
jsou h O uby, svět A .
H udba je Ca G e se dívá N áhoda a usmívá s E .
Vydavatel: Harmonia mundi / Classic
Stopáž: 71:38
Nahráli: Theatre of Voices, Terry Riley, Paul Hillier
Body: 5 z 6
