Nora Skuta – upravený klavír. Produkce: Nora Skuta. Text: A, slovensky. Nahráno: 10/2004, Koncertní sál Konzervatoře v Bratislavě. Vydáno: 2005. TT: 61:06. DSD, SACD. 1 CD. Hevhetia HV 0011-2 -131. Alternativa: Joshua Pierce/ Wergo, WER60156-50, Herbert Henck/ECM New Series 1842.
Sonáty a interludia pro upravený klavír Johna Cage (1912 – 1992) patří ke stěžejním dílům hudby 20. století a jsou často uváděny jako analogie k Bachovu Temperovanému klavíru . Cage psal cyklus v letech 1946 – 1948. Je třeba připomenout, že takzvaný preparovaný klavír, který poprvé užil M. Ravel ve své opeře Dítě a kouzla (1925), aby napodobil zvuk cembala nebo loutny, není klavírem poškozeným či rozpitvaným, ale upraveným. Úprava spočívá ve vložení mnoha vrutů, šroubků a matiček o různých průměrech, délkách a materiálech, pryže, plastu a zmizíku. Jejich poloha je přesně předepsána. Celkem je takto upraveno 45 tónů.
Úpravou se z běžného klavíru stává naprosto jiný nástroj. Je to nástroj s novými zvukovými vlastnostmi, proto i hudba pro něj nemá standardní klavírní fakturu. Obdobná situace nastává v 80. a 90. letech minulého století u elektronických keyboardů, na nichž klaviatura již nereprezentuje tóny klavíru, ale často zvuky bicích a jiných nástrojů. Proto je třeba k takovému nástroji přistupovat zcela jiným způsobem než doposud. V Cageových šestnácti sonátách a čtyřech interludiích jsou úpravy často napodobující bicí nástroje a vyžadující tento nový přístup (například první interludium).
CD slovenské klavíristky Nory Skuta (vl. jm. Nora Škutová) není zdaleka první nahrávkou cyklu. Vzhledem k mládí (nebo stáří?) díla nemůžeme zatím mluvit o zažité interpretační tradici (zdrobnělina slova tradice by byla případnější). Mezi nahrávkami však lze rozeznat určité rozdíly. (Připomeňme, že cyklus patří do kategorie skladeb, které nedávají interpretovi příliš volnou ruku, jak by se mohlo z jiných Cageových skladeb zdát.) Největší interpretační rozdíly nalezneme v pojetí tempa a ve zvukové barvě. Každému hráči zní úpravy poněkud jinak: „bicí“, „cembalové“ nebo „cimbálové“ barvy mají různou intenzitu, a proto se výsledný zvuk liší. Nora Skuta sází více na zvonivější barvy. Zde je tedy rodící se interpretační prostor, na němž se až v budoucnu bude moci stavět. Pojetí Nory Skuta je dalším výrazným příspěvkem do tvorby této tradice.
Vydavatel: Herbert Henck/ECM
Stopáž: 61:06
Body: 5 z 6
