Eduard Haken – bas, Theodor Šrubař – baryton, Karel Kalaš – bas, Jaroslava Vymazalová – soprán, Drahomíra Tikalová – soprán, Věra Krilová – alt, Antonín Votava – tenor, Karel Nágl – varhany, Pěvecký sbor Českého rozhlasu v Praze, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent František Dyk. Editor: Daniela Růžková. Text: Č, A. Nahráno: 28. září – 8. října 1959, Studio 1 Českého rozhlasu v Praze. Vydáno: 2009. TT: 69:26, 60:55. AAD MONO. 2 CD Radioservis CRO465-2.
Operní tvorba Josefa Bohuslava Foerstera, jehož 150. výročí narození jsme si v roce 2009 připomněli, se na českých operních scénách objevovala v posledních desetiletích spíše sporadicky a divácká zkušenost s některým z jeho šesti operních opusů byla tedy velkou vzácností. Nejmladší generace se mohla těšit snad jen plzeňskou inscenací Blouda uvedenou v roce 2001. Ti o něco starší například inscenací Jessiky (uváděné pod názvem Kupec benátský) pražského Národního divadla z roku 1969, nebo inscenací Evy (v minulosti nejčastěji uváděného Foersterova operního díla) pražského Národního divadla z roku 1981. Lze jen litovat, že poslední inscenace jeho oper Srdce a Nepřemožení zapadly v časové propasti více než sedmdesáti let. Opera Debora je Foersterovou operní prvotinou a složil ji ve věku třiceti let. Vzniklo tak dílo představující významné zastavení na cestě hledání a nacházení skladatelova osobitého hudebního jazyka ve službách hudebnímu dramatu. Libreto dějově vychází ze stejnojmenného dramatu Salomona Hermanna Mosenthala z roku 1848 a pro Foerstera je vytvořil básník Jaroslav Kvapil. Příběh nešťastné lásky židovské dívky Debory a syna křesťanského rychtáře v sobě nese podobenství ve staletí trvajícím konfliktu mezi křesťany a židy. Zde ale dochází, alespoň v rovině jednotlivců, ke smíření obou vzájemně nepřátelských duchovních vyznání. Foersterova Debora měla premiéru 27. ledna 1893 na scéně Národního divadla v Praze a titulní roli vytvořila skladatelova manželka Berta Lautererová. Dílo poté bylo uvedeno v jiných nastudováních na scéně Divadla na Vinohradech (1914, 1916, 1917) a dále v Brně (1920), Plzni (1923), Ostravě (1924), Pardubicích (1927), Hradci Králové (1927), a Olomouci (1946). Do pražského Národního divadla se vrátilo ještě v letech 1930 a 1949, kdy na českém jevišti zaznělo vůbec naposledy. Ke stému výročí skladatelova narození vznikla kompletní rozhlasová nahrávka, která je dodnes jediným uceleným záznamem díla. V procítěném a vůči Foersterově partituře pokorně zaujatém hudebním nastudování Františka Dyka se představili výjimečné pěvecké osobnosti té doby. Titulní part zpívá barevným sopránem Drahomíra Tikalová , schopností dramatického barytonového výrazu ve vypjatých místech příběhu na sebe strhne pozornost Theodor Šrubař (rychtářův syn Josef), líbezností pěveckého projevu upoutá Jaroslava Vymazalová (farářova schovanka Hana), drobnokresbou výrazu pak Věra Krilová (Stará židovka), Karel Kalaš (Farář) a Antonín Votava (rychtářův pacholek Jakub). Rychtáře Vavřince s plným zaujetím nazpíval Eduard Haken , jenž jako jediný z celého obsazení měl se svým partem i jevištní zkušenost z nastudování v Národním divadle v roce 1949. Nahrávka ležela v rozhlasovém archivu až do loňského roku, kdy se k jejímu vydání rozhodl Radioservis. Stalo se tak z podnětu hudebního publicisty Jana Králíka, jenž se zasloužil také o další foersterovské CD (s výběrem operních scén) vydané taktéž u Radioservisu. Titul editorsky připravila Daniela Růžková – CD je pečlivě vybaveno bookletem s tracky, výkladovým textem Jana Králíka, medailonky umělců a libretem (vše v českém i anglickém jazyce). Zaujme i jednoduchý vkusný design výrazně vybočující z řady ne úplně výtvarně zdařilých přebalů titulů klasické hudby vydaných v poslední době v Radioservisu. Nahrávka je nesmírně vzácným historickým dokumentem a její vydání ve světové premiéře na CD lze označit za mimořádný počin.
Body: 4 z 6
