Josef Klička
Pět koncertních fantazií
Petr Rajnoha – varhany. Produkce: Petr Rajnoha. Text: Č, A. Nahráno: 10/2004, chrám sv. Mořice, Kroměříž. Vydáno: 2006. TT: 68:54. DDD. 1 CD Arta Records, F 10138 (distribuce 2 HP Production).
Josef Klička
Legendy pro varhany
Petr Rajnoha – varhany. Produkce: Petr Rajnoha. Text: Č, A. Nahráno: 10/2006, Smetanova síň Obecního domu, Praha. Vydáno: 2007. TT: 68:24. DDD. 1 CD Arta Recorda, F 10151 (distribuce 2HP Production).
Nabídnout objevnou dramaturgii není snadné, ale už samotné ucelené natočení málo hraných skladeb na dobové nástroje je pozoruhodným počinem. Varhaníci starších generací dobře znali, hrávali i natáčeli skladby Josefa Kličky (1855 – 1937), vrstevníka Foerstera, Fibicha, Janáčka a ze zahraničních třeba Francouze Vierna. Klatovský rodák byl nejvíce znám jako zastupující ředitel pražské konzervatoře (1892 – 1895) v době Dvořákova pobytu v Americe, byl i – vedle Bedřicha Smetany – druhým kapelníkem Prozatímního divadla, ale hlavně byl proslulým varhaníkem, sbormistrem, profesorem na varhanické škole a pak na konzervatoři. Jeho kompoziční tvorba pro varhany ukazuje, jak moc se ideálem tomuto nástroji stal v 19. století orchestrální zvuk, a je nahlížena jako v českém prostředí oné doby ojedinělá paralela francouzských varhanních symfonií, což dokládají i oba disky. Kličkovy skladby představují poměrně velké plochy pokojného nebo většinou méně dramatického výrazu, které jsou naplněny pozdně romantickou harmonií, na adekvátních místech i pozoruhodnou polyfonní prací, nikoli však novátorským jazykem. Jeho díla nejsou charakteristická pouhou efektní hráčskou stylizací, ale vynikají promyšlenou kompoziční výstavbou; Klička nebyl jenom komponujícím varhaníkem, který znal skladebné techniky obvyklé v našem církevním prostředí, ale skladatelem, který dokonale ovládal královský nástroj a vyjadřoval se jeho zvukem, jako například César Franck. Kličkova nejhranější Fantazie na symfonickou báseň Vyšehrad od Bedřicha Smetany , která patrně hudebním puristům nepřiroste k srdci, není jen dokladem doby, ale je skutečně podnes posluchačsky atraktivní. Téměř dvacetiminutová Koncertní fantazie na chorál Svatý Václave je nejen co do délky náročnější, ale hlavně koncepčně závažnější. Další tři Fantazie c moll, g moll a fis moll představují Kličkův kompoziční styl šířeji, stejně jako tři Legendy D dur, d moll a h moll a rozsáhlá Sonáta fis moll . Lze předpokládat, že Kličkovy varhanní skladby se ještě dočkají většího (a vlastně opětovného) zájmu varhaníků a publika, ale populárními pilíři varhanních recitálů se patrně nestanou. Petr Rajnoha je typem interpreta, který nejde po laciném efektu a nebojí se uplatňovat něco nového; hlavně však důkladně promýšlí svoji celkovou koncepci, zejména citlivé zvukové ztvárnění a tedy i volbu nástroje – v tomto případě Tučkovy a Voitovy varhany v pražském Obecním domě a Petrovy varhany v kroměřížském chrámu sv. Mořice (byť s trochu rozladěnými mixturami). Především však těmito disky učinil mnoho pro opomíjené období české varhanní tvorby a pro bezmála zapomenutého skladatele, jemuž věnoval i odbornou pozornost (proto sám napsal sleeve note s náležitou charakterizací hudby, do jisté míry se značně osobním a archaickým slovníkem), a prokázal tak umělecký přístup, který je u nás ještě stále vzácný.
Body: 5 z 6
