Sukova hra je zralá, prověřená padesátiletou velmi úspěšnou kariérou. Jeho styl hry, který lze označit za ryze „sukovský“, je snadno rozpoznatelný a jednolitý. Myslím však, že určitou daní za osobitost je hra tíhnoucí k univerzalitě. Proto například některé výrazové prvky jako například vibrato se v sonátách nijak zásadně neliší. Dovedu si představit, že někteří posluchači budou nadšeni, pro jiné bude takovéto pojetí tří naprosto rozdílných skladeb kontroverzní. Ale co s interpretací, která nevzbuzuje emoce, ať kladné nebo záporné.
Jestliže se naplnila houslistova slova a koncertní kariéra Josefa Suka skutečně skončila, doufám alespoň, že neskončily jeho nahrávací plány. Bylo by to určitě ke škodě naší hudební kultury.
Vydavatel: Lotos
Stopáž: 69:09
Nahráli: Josef Suk – housle, Michal Mašek, Igor Ardašev, Marián Lapšanský – klavír
Body: 4 z 6