(Massenet, Mozart, Gluck, Rossini, Gounod, Berlioz, Bellini, Strauss)
Joyce Di Donato – mezzosoprán, Orchestre et Choeur de l’Opéra National de Lyon, Kazushi Ono – dirigent. Text: A, F, N. Nahráno: 9/2010, Auditorium de l’Orchestre National de Lyon. Vydáno: 2011. TT: 80:41. DDD. 1 CD Virgin Classics 50999 641986 0 6 EMI.
Dráždivě tajemnou sexualitou a napětím mezi mužským a ženským principem naplnila svůj operní recitál americká mezzosopranistka Joyce DiDonato . Je to koncept, který není rozhodně nový. Podobný model volí občas leckteré její kolegyně – například Jennifer Larmore, Vesselina Kasarova, Anne Sofie von Otter, Magdalena Kožená, Dagmar Pecková. Cecilia Bartoli to pak pojala v posledních letech dokonce velmi důsledně, koncepčně, s příběhem. DiDonato se stylově rozkročila, takže vztah „Bohyně – Božský“ zde sice začíná u Glucka (La clemenza di Tito ) a Mozarta (La clemenza di Tito , Figarova svatba ), ale stěžejní jsou pro ni evidentně Massenet (Arianne , Cendrillon, Chérubin ), Rossini (Lazebník sevillský , La cenerentola ), Gounod (Faust ), Bellini (I Capuletti e i Montecchi ) a Richard Strauss (Ariadne auf Naxos ).
Je to obdivuhodná umělkyně. Není sice tak instrumentálně virtuózní a výrazově expresivní jako Bartoli, ale její projev je také působivý – zajímavě zabarveným mezzosopránem, stylovou přesností, obdivuhodnou prací s detailem, lehkostí a až nečekanou mírou elegance. Osobně se mi nejvíce líbila její interpretace Berlioze a Masseneta. Dirigentem skvěle připravený byl orchestr; některé barevné plochy hlavně ve francouzské hudbě byly mimořádné.
Body: 5 z 6
