(Bellini, Rossini, Donizetti)
Juan Diego Flórez – tenor, Orchestr a sbor Academia Nazionale di Santa Cecilia, Filippo Maria Bressan – sbormistr, Roberto Abbado. Produkce: Joanne Baines. Text: A, N, F, libreto též italsky. Nahráno: 6-7/2006, Sala Santa Cecilia, Auditorium Parco della Musica, Řím. Vydáno: 2007. TT: 71:41. DDD. 1 CD Decca 475 9079 (Universal Music).
Vedle projektu Maria Malibran, v němž Cecilia Bartoli uctila o 200 let starší divu operního nebe, vydala Decca i jeho mužský protějšek. Peruánský tenorista Juan Diego Flórez v něm vzdává hold svému o téměř dvěstě let staršímu kolegovi, věhlasnému italskému tenoristovi Giovannimu Battistovi Rubinimu. Tak jako v případě Marie Malibran není dnes mnoho zpěvaček, které by si na podobný projekt mohly troufnout, i vysoko posazené Rubiniho tenorové party dnes nacházejí adekvátní interprety jen zřídka. Vyžadují perfektní techniku belcanta s koloraturami, dlouhodechými frázemi pod legatem, skoky, ozdobami a širokou škálou výrazu. Tímto uměním na špičkové úrovni vládně právě Juan Diego Flórez a na nahrávce ho předvádí vrchovatou měrou. A protože nahrávka zachycuje nejen árie, ale celé scény, a booklet v italštině, angličtině, němčině a francouzštině nabízí jejich libreta, můžeme si vychutnat nejen Flórezovo mistrovství v cavatinách, ale i doprovázených recitativech. Spolehlivými partnery mu jsou dirigent Roberto Abbado i Orchestr a sbor Národní akademie Santa Cecilia se sbormistrem Filippem Mariou Bressanem .
Zatímco Cecilia Bartoli svrchovaně naplnila ambici zachytit především árie z oper nebo další skladby komponované přímo pro Malibran, ba i jí samotnou, dramaturgie nahrávky s názvem Árie pro Rubiniho je volnější a kromě oper, které premiéroval Rubini (Bellini: Gultiero – Il pirata, Gernando – Bianca e Gernando; Donizetti: Fernando – Marino Faliero) , jsou zde i části z těch oper, které při prvním provedení zpíval někdo jiný, nicméně Rubiniho proslavily (Rossini: Norfolk – Elisabetta, regina d‘Inghilterra; Narciso – Il turco in Italia; Arnoldo – Guillaume Tell) . Pařížská verze scény a cavatiny Uberta z Rossiniho La donna del lago je zde nahrána poprvé.
Giovanni Battista Rubini (1794 – 1854) se prosadil od roku 1815 nejprve jako Rossiniho Lindoro (Italka v Alžíru) především v Itálii, až se stal vyhlášeným interpretem tenorových partů hvězdné trojice operních skladatelů Rossini – Donizetti – Bellini ve světových metropolích včetně Vídně, Paříže, Londýna nebo Petrohradu. Rubini byl podle dobových svědectví – stejně jako Malibran – vnímán jako ztělesnění nastupujícího romantismu. Měl to být Rubini, kdo začal používat typicky romantickou manýru „vzlykání“, „slz v hlasu“, které publiku prý vháněly do očí skutečné slzy. Během jeho kariéry tenoři, tradičně mladí hrdinové opery buffa, začali přebírat role i ve vážném žánru. Rubini pro ně měl intenzitu výrazu, která zastiňovala předtím tolik ceněný chladný heroismus kastrátů. Jeho fenomenální rozsah, který přiměl Belliniho, aby ve 3. dějství Puritánů pro Rubiniho napsal vysoké f, je ovšem třeba chápat v kontextu dobové konvence, kdy se od tenoristů neočekávalo, že tóny vyšší než a budou zpívat plnou prsní rezonancí. Horní kvintu svého rejstříku podle dobových pramenů zpíval Rubini falsetem. Flórez se k falzetu neuchyluje a tyto extrémní polohy nezpívá, svým vysoko posazeným hlasem na této nahrávce však poprvé v cavatině Donizettiho Fernanda (Marino Faliero) uplatnil vysoké es, několikrát zazní d. Flórez zpívá v tomto nejvyšším rejstříku s naprostou intonační jistotou, nicméně v silnější dynamice dostává jeho hlas ostrost na úkor lahodnosti a intenzity emocí. Celkově má jeho projev v sobě jakousi vnitřní eleganci, s níž i vášeň působí spíše disciplinovaně než s nespoutanou divokostí, kterou hýří jeho ženské kolegyně – ať už Cecilia Bartoli nebo Natalie Dessay. Právě s Dessay jako Marií v Donizettiho Dceři pluku jsme mohli obdivovat i Flórezovo herecké umění během přímého přenosu tohoto představení z MET do kin nejen v Praze, ale i Hradci Králové, Žatci nebo Znojmě.
Flórezovo CD Árie pro Rubiniho sice neprovázejí „super de luxe“ verze, DVD či efektní rozsáhlé turné ve stopách Malibran v nablýskaném obřím náklaďáku s výstavou uvnitř, ale to mu na zajímavosti nijak neubírá. Oběma nahrávkami tak Decca vrcholově vstoupila do hájemství firmy Opera rara, která se na neznámé italské opery 1. poloviny 19. století specializuje.
Body: 5 z 6
