Rolando Villazón – tenor, Natalie Dessay – soprán (Manon), Ch´ur de Radio France (Roma, Le Mage), Orchestre Philharmonique de Radio France, Evelino PidĐ. Produkce: Alain Lanceron. Text: A, F, N. Nahráno: 3/2004, Studio 103, Maison de Radio France, Paříž. Vydáno: 2005. TT: 67:18. DDD. 1 CD Virgin Classics 7243 5 45719 2 3 (EMI).
Když jsem viděl v březnu Prahu polepenou plakáty výborného mexického tenoristy Ramóna Vargase a četl oslavné články, kde ho žurnalisté, kteří ho asi vůbec neslyšeli zpívat, srovnávali s Plácidem Domingem, vzpomněl jsem si na jiného, mladšího Mexičana – Rolanda Villazóna . Jestliže Vargas má hlasově k Domingovi stejně daleko jako Juan Diego Flórez do Luciana Pavarottiho, tak Villazón je Domingovi mnohem blíže. Krátce poté se mi na stůl dostala jeho nová nahrávka a můj pocit se mi potvrdil. Jedná se o obrovský talent, který opět dokládá, jakou životodárnou pěveckou bankou je v současnosti Latinská Amerika. Jeho zpěv je po zvukové stránce (neviděl jsem ho živě na jevišti) dokonalou syntézou bel canta a hlubokého procítění obsahu textu. Pozoruhodný je také výběr árií. Díky němu poznáte alespoň úryvky z řady francouzských oper, které nejenže nikdy neuvidíte v divadle, ale asi nikdy neuslyšíte celé na desce. Přitom právě operní tvorba Gounoda a Masseneta skrývá hudební poklady. Bohužel doba není nakloněna nahrávkám operních kompletů. Z jiné strany jako by se Villazónův projekt potkal svou objevností s loňskou francouzskou deskou Magdaleny Kožené u Deutsche Grammophon. Villazón měl také štěstí na výborný orchestr, sbor a dirigenta. Bonusovým esem je hostování skvělé Natalie Dessay . Jejich podání Manon je úžasné. Jakou událostí by musela být jejich video nahrávka celé opery?! Vydavatel si dal záležet na úrovni bookletu, jenom fotografie na vnitřní straně coveru mohla být kvalitnější; Villazón tam vypadá jako by měl spalničky.
Vydavatel: EMI
Stopáž: 67:18
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
