Ferruccio Furlanetto – baryton, Anna Kiknadze – mezzosoprán, Andrej Serov – basbaryton, Orchestr Mariinského divadla, Soubor sólistů Mariinské akademie mladých zpěváků, Valerij Gergiev – dirigent. Text: A, F, N. Nahráno: Koncertní síň Mariinského divadla, 27.–29. 5. 2011. Vydáno: 2012. TT: 65:34, 46:00. SACD. 2 CD Mariinsky Maro 523.
Opera Don Quichotte Julese Masseneta není tolik populární a často uváděná jako jeho Manon, a je to vlastně škoda. Můžeme na ní obdivovat, s jak střídmými prostředky se skladatel vypořádal s charakteristikou hlavních postav, jak buduje strukturu celé opery v zásadě na několikatónovém motivu titulního hrdiny, jak se pohybuje mezi operou a hudebním dramatem. V powagnerovské době už byl rozdíl mezi oběma směry obecně zažitý a někteří skladatelé se pokoušeli o jejich sblížení; aby se z hudebního divadla nevytratil zpěvák, a přesto zůstal sdělovaný příběh dramaticky věrohodný. Don Quichotte potřebuje především titulního hrdinu, sonorní baryton, pro jeviště působivý zjev. Ferruccio Furlanetto splňuje obojí, i když zde – ve studiové nahrávce – může uplatnit jen jeden z těchto předpokladů. Pozvání k účasti na nahrávce Mariinského divadla barytonisty světoznámého jména mělo jistě propagační účel, i když není pochyb, že by se na domácí scéně vhodný představitel rovněž našel. Ostatní účinkující jsou místní – Andrej Serov jako Sancho Panza tvoří k vážnému Quichottovi žádoucí kontrast. Anna Kiknadze jako Dulcinea využívá svých „španělských“ zkušeností (je vítězkou ceny za zarzuelu v Operalia 2002). Cervantesův hrdina je symbol, a jakkoli se skladatelům 19. století vytýká, že při zhudebnění literárních námětů zplošťovali a zjednodušovali, Massenetův Don Quichotte svou hloubku má, jen ji umět prezentovat, a to se Valeriji Gergievovi , sólistům, sboru (Soubor sólistů Mariinské akademie mladých zpěváků ) i Orchestru Mariinského divad la podařilo.
Body: 4 z 6
