Mezi čtyřmi desítkami Ančerlových nahrávek ve „zlaté edici“ jsou dva snímky věnovány tvorbě Bohuslava Martinů. Jak je zmíněno v průvodním textu, Ančerl uváděl Martinů i v době, kdy u nás zmínka o něm nebyla právě vítána. Disk č. 12 edice obsahuje Klavírní koncert č. 3 a Kytici , předkládaný disk č. 34 dvě poslední Martinů symfonie a Památník Lidicím ; oba disky tedy představují reprezentativní ukázku ze skladatelovy orchestrální tvorby. Pátá a Šestá symfonie představují zralého Martinů, obě díla nesou typické znaky jeho osobního stylu. Obě rámují životní úsek, v němž se Martinů nejprve těšil na návrat domů a posléze na něj musel rezignovat, bylo by však scestné chtít v hudbě symfonií hledat klíč k tehdejším jeho pocitům. Martinů měl pevnou koncepci formy, kterou naplňoval spontánní hudbou, a proto dnes patří obě jeho symfonie k uznanému fondu symfonického repertoáru. Památník Lidicím je dílo bolesti a hrůzy. Karel Ančerl poznal tuto hrůzu zblízka. Nikdy o svých zážitcích z koncentračního tábora nemluvil, ale sdělil je prostřednictvím hudby Martinů.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 66:31
Body: 5 z 6
