Prvním dílem edice musela být nutně Má vlast . Nahrávka je to reprezentativní a referenční. Reprezentativní například proto, že je vynikající vizitkou období České filharmonie, kdy orchestr hrál asi nejlépe. Už jenom poslouchat sametové smyčce a barevně nenapodobitelné dechy je úžasným zážitkem. Referenční je hlavně kvůli dirigentovi. Jestliže se o Ančerlovi traduje, že byl suchý, bez větších emocí, pak Vlast je pravým opakem. Důležité však je, že ony emoce má Ančerl vždy pod kontrolou, že hlavní je pro něho celek, nikoliv místně vzduté vášně či vliv národních mýtů. Možná i vás napadne, že tehdy hrál orchestr mnohem přesněji nežli dnes. Nicméně všechno „řemeslo“ je podřízeno sugestivnímu výrazu, atmosféře. Například nikdy jsem neměl tak vlezlý pocit lehce vlnící se vodní hladiny ve Vltavě jako zde, majestátu ve Vyšehradu, rozhlehlosti a širokodechosti v Českých luzích a hájích , hrozivosti v Táboru a sopečného tajemna v Blaníku .
Staré nahrávky lze nazírat dvojím způsobem: zaprvé jako aktuální, i dnes soudobé výpovědi, zadruhé jako historický dokument. Ančerlova Má vlast patří do první skupiny.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 75:15
EAN: 9788071062561
Nahráli: Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
