Avšak viděno zcela nezaujatě, Josef Suk hnětl od mládí mimořádný hudební talent, fyzické schopnosti a nezměrnou pracovitost do podoby vskutku ve své době světového houslisty. Mezi často citovanými gramofonovými úspěchy se především uvádějí Bachovy sonáty, Mozartovy koncerty, Bergův koncert, sonáty od Brahmse, Debussyho a Janáčka. To je jistě pravda, já osobně bych však na první místo dal recenzovanou nahrávku děl jeho příbuzných. V případě Dvořákova Koncertu a moll a Sukovy Fantazie se jedná bezesporu o refenční nahrávky, jako celek jsou dosud nepřekonané. Je však třeba připomenout, že by možná koncepčně nebyly tak báječné, kdyby za Sukem nestál Karel Ančerl a fantasticky hrající Česká filharmonie . Právě toto partnerství z toho dělá těžko popsatelný hudební zážitek. Stačí si poslechnout například jejich spolupráci v Sukově Fantazii: dokonalé frázování, neustále živý, proměňující se tep hudby, nádherný zpěv sólových houslí – a vše bude jasné. Svou rodovou spřízněností s oběma skladateli Josef Suk rozhodně neměl automatickou opci na nejlepší nebo nejautentičtější interpretaci. Jako kritik musím ale konstatovat, že díky i Karlu Ančerlovi tomu tak prostě je.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 69:16
Nahráli: Josef Suk – housle, Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
