(Schütz, Händel, Scarlatti, Haydn, Mendelssohn-Bartholdy, Johann Sebastian Bach, Carl Philipp Emanuel Bach, Mozart, Brahms, Liszt)
Heinrich-Schütz-Kreis München, Maria Stader, Ernst Haefliger a Peter Schreier – zpěv, Karl Richter – cembalo, varhany, Willy Bauer – trubka, Aurèle Nicolet – flétna, Gerhard Hetzel – housle, Manfred Clement – milostný hoboj (oboe d‘amore), Münchener Bach-Orchester, Berliner Philharmoniker, Karl Richter. Produkce: Fred Hamel, Gerd Ploebsch, Elsa Schiller, Otto Gerdes, Karl Faust. Text: A, N, F. Nahráno: 1953 – 1978, Mnichov, Berlín, Freiberg. Vydáno: 2006. TT: 60:40, 71:22, 76:55, 49:50, 50:24, 58:47, 77:26, 47:46. ADD. 8 CD Deutsche Grammophon 477 6210 (Universal Music).
Opravdu nelze jinak než vyslovit radost, ba obdiv nad edicí Original Masters, jež nabízí Deutsche Grammophon. Kdysi v dobách černých šelakových desek nás velmi provokovaly výtečné nahrávky se žlutou etiketou a sběratelé dříve narození jistě zavzpomínají na lítost, že si je nemohou dopřát jako jejich západní sousedé. Dnes naopak, kdy se nové nahrávky pořizují v nesrovnatelně menším množství a i ty nejmocnější firmy se velkou měrou vrhly na reedice, na nás soubory s mnoha CD v jedné krabičce působí možná jako cosi staršího a málo aktuálního. O svém omylu se přesvědčíme velmi brzy. Už první nahlédnutí navrací dávného sběratele do oněch dob a naplňuje ho potěšením, že díky několika stříbrným kotoučům má najednou k dispozici soubor, o jakém se mu tehdy ani nesnilo. Leckdo samozřejmě namítne, že od těch dob vznikla početná řada novějších a umělecky aktuálnějších snímků. Je to téma na delší úvahu, neboť zjištění, že v mnoha případech se dříve hudba realizovala lépe, důsledněji a zodpovědněji (aniž bychom zpochybňovali výtečné projekty současnosti), není názorem generačním. Budiž tento soud dokladem aktuálnosti a potřebnosti těchto velkých reedicí! Osmidiskové album se snaží s pozoruhodnou péčí mapovat rozsáhlou a různorodou škálu uměleckých aktivit mnichovského dirigenta, cembalisty, varhaníka, kantora a pedagoga Karla Richtera . Otevírá jej skutečná rarita zachycující jeho úspěšný vstup na světová gramofonová kolbiště – kompletní nahrávka třídílné sbírky Heinricha Schütze Musikalische Exequien . Vznikla v roce 1953 s ansámblem Heinrich-Schütz-Kreis München a v současné reedici ji můžeme poslouchat v perfektně ošetřené mono-verzi. Ze stylového hlediska je už dnes možná překonaná (velký, až romanticky dramatický zvuk), z uměleckého však naopak precizní. Do alba jsou přeneseny dva recitály s tehdejšími předními pěvci – svěží a barevně působivou sopranistkou Mariou Stader a Ernstem Haefligerem , tenoristou s dramatickým, avšak nenásilným a inteligentně kultivovaným témbrem. Tam Richter diriguje svůj báječný Mnichovský Bachův orchestr , s nímž pořídil celou řadu i samostatných nahrávek. I ty jsou v albu přítomny – v kompletu orchestrálních symfonií Carla Philippa Emanuela Bacha (Wq 183). Tento Richterův soubor známe velmi dobře i odjinud (například z Braniborských koncertů, které vyšly v reedici už před lety), ale především už z dřívějška – z kompletů Bachových a Händelových velkých vokálních děl. Výborně se osvědčuje i v doprovodných partech Bachových koncertů (Koncert pro flétnu, housle a cembalo BWV 1044 a Koncert pro milostný hoboj A dur – přepracovaný cembalový BWV 1055). Šlo tehdy o těleso znamenité se stylovým cítěním, jež se už v 60. letech minulého století velmi vymykalo tehdejšímu trendu. Je zajímavé, že se zde neprezentuje vždy naprosto stejným zvukem, ač původní LP desky vznikaly sice v jiném čase, ale zpravidla ve stejném nahrávacím prostředí (většinou Herkulův sál mnichovské Rezidence či sál Vysoké hudební školy). Personální obsazení zřejmě nebylo vždy stabilně dáno! Orchestrální oblast uzavírají v tomto albu dvě vrcholné Londýnské symfonie Josepha Haydna (č. 94 a 102). Pro ně bylo Karlu Richterovi svěřeno těleso větší a s poněkud odlišným zvukem – Berlínští filharmonikové . Byla to volba velmi promyšlená – Berlínští filharmonikové mají tuto hudbu v krvi a dokážou ji – jak známe například z kompletu Karajanova – prezentovat s velkým nasazením i zvukem. Richter jde po detailu, ovšem uprostřed dokonalého a plastického zvuku velkých nástrojových sekcí, které mu nemohl poskytnout jeho menší mnichovský ansámbl. Ideální konstelace! Zvláštní rozměrná skupina nahrávek, které u nás dříve nikdy v koprodukci nevyšly, představuje Karla Richtera jako cembalistu a varhaníka. Händelova Suita pro cembalo č. 5 E dur a Chaconne G dur s 21 variacemi jsou zachyceny ještě mono, ale výsledek je přesto velmi příjemný. Zvláště barevnost rejstříků je i v tomto formátu obdivuhodná. Následující výběr slavných cembalových děl J. S. Bacha (už ve stereofonní verzi), který otevírá Italský koncert a vrcholí kompletními Goldbergovými variacemi , přináší diametrální rozdíl – místy jde o strhující zvukový příval, hotovou kaskádu rejstříkových možností cembala – ovšem vždy v dokonalém stylu! Zajímavé je zařazení Pastorale F dur (BWV 590), jež jsme zvyklí slýchat ve varhanní verzi. Královský nástroj zde Richter představuje ve velkém romantickém repertoáru (Brahms, Liszt). Baroko je zastoupeno titulem nadmíru dramaturgicky zajímavým – 20 duchovními písněmi se skvěle disponovaným Peterem Schreierem . Jde o jediný snímek, který Karl Richter natočil v koprodukci společností Deutsche Grammophon a kdysi velmi úspěšné východoněmecké firmy Eterna. A jde o jedinečný zážitek – důkaz jak lze pěvecky i rejstříkově uplatnit kontrast na malých plochách! Richterovo album tedy ani v nejmenším nepůsobí jako dokument, k němuž nutno přistupovat se shovívavou úctou, nýbrž jako zcela aktuální, novodobý a uměleckou seriózností stále velmi potřebný tvůrčí čin. Průvodní booklet má stručný, nicméně naprosto věcný a faktografický text, dokumentace jednotlivých snímků je příkladná. A ještě jedna poznámka dokládající dramaturgickou serióznost vydavatele, s jakou se dnes setkáváme opravdu jen výjimečně: výběr skladeb pro tento soubor respektuje novodobé, ba i starší reedice snímků Karla Richtera, takže majitel nemusí litovat, že má některé nahrávky dvakrát.
Body: 5 z 6
