(Lukáš, Fischer, Bartók, Debussy, Trneček, Watkins, Bodorová)
Kateřina Englichová – harfa, Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jiří Žigmund, Aleš Kaspřík). Produkce: neuvedeno. Text: Č, A. Nahráno: live, 9.6.2009, Jihlava. Vydáno: 2009. TT: 59:06. DDD. 1 CD ArcoDiva UP 0116-2 131.
Koncert naší vynikající harfistky Kateřiny Englichové na loňském Festivalu Gustava Mahlera v Jihlavě zachycuje předkládaná live nahrávka. Spolu s Wihanovým kvartetem přednesla umělkyně komorní, ale především sólový repertoár, v některých skladbách jí přímo „ušitých na tělo“. Brilantní harfistka je známa už z dob svého návratu ze studií v USA precizní interpretací a neutuchajícím elánem, s nímž přistupuje k nastudování každé skladby. Osobní přátelství s některými našimi soudobými skladateli pak přirozeně vyústilo i v dedikaci mnohých děl přímo jí. Na jihlavském koncertě z nich zazněly hned dvě: Kvintet pro harfu, dvoje housle, violu a violoncello Zdeňka Lukáše (1928 – 2007) a Mysterium druidum Sylvie Bodorové (* 1954). Oba autoři věnovali interpretce virtuózní a současně velmi emocionální skladby, kterým právě ona dokáže svým procítěným podáním vdechnout mimořádnou působivost. Ostatně obdobné hodnocení si zaslouží i další skladby této nahrávky, ať již se jedná o dvě ze Čtyř etud pro harfu sólo Jana Franka Fischera (1921 – 2006), strhující Rumunské tance Bély Bartóka (1881 – 1945), které si Englichová upravila pro harfu z klavírního originálu, Dva tance pro harfu a smyčce Clauda Debussyho (1862 – 1918), v nichž sólistka s impresionistickými pasážemi doslova čaruje, ale také v harfové „klasice“ kdysi známého harfového virtuosa Hanuše Trnečka (1858 – 1914) Fantasii na Smetanovu symfonickou báseň Vltava a v neposlední řadě i v kratičké skladbě Brita Davida Watkinse (* 1938) Tanec ohně , která dala název celému albu. Jak sólistka uvádí v bookletu, kde se vyjadřuje k výběru skladeb pro koncert a tedy i live nahrávku, Tanec ohně jí jako konzervatoristce otevřel bránu do světa. Souznění sólové harfy a smyčcového kvarteta je obdivuhodné i z hlediska tvoření tónů zcela různorodým způsobem, ale právě to je ona pomyslná „hozená rukavice“, kterou všichni zúčastnění zvedli s radostí a se ctí. Závěrečné Mysterium druidum vrcholí ve 3. větě s názvem Démoni ohně – lepší tečku si Englichová opravdu nemohla vybrat.
Body: 5 z 6
