Jiří Bárta – violoncello, Komorní filharmonie Pardubice, Leoš Svárovský – dirigent. Text: A, Č. Nahráno: 8/2012, Dům hudby, Pardubice. Vydáno: 2012. TT: 62:37. DDD. 1 CD Arco Diva UP 0145-2 131.
Komorní filharmonie Pardubice patří mezi nemnohé tuzemské regionální orchestry, které se snaží pravidelně vydávat nahrávky a jsou schopné najít pro své projekty mecenáše. Téměř vše je spjato s firmou Arco Diva, která dává titulům punc profesionality a internacionality. Takové byly v minulosti například nahrávky Martinů Dne dobročinnosti , Dvořákova Requiem nebo Gluckova Ezia a je tomu i v případě „ruské“ desky. Kromě poněkud prvoplánového zařazení orchestrální verze Andante cantabile ze Smyčcového kvartetu č. 1 D dur jsou to vesměs dramaturgicky zajímavé opusy, čímž získal projekt na atraktivitě. Významný je vklad Jiřího Bárty . Variace na rokokové téma hraje, lépe či hůře, téměř každý cellista, málokterý však zvolí jako pan Bárta skladatelův originál z roku 1876. Je to přínosné, i když, mám-li být upřímný, po poslechu možná dojdete stejně jako já k přesvědčení, že úpravy cellisty Wilhelma Fitzenhagena dílu prospěly. Aby té svébytnosti nebylo málo, zvolil Jiří Bárta originální verzi i Pezza capricciosa op. 62 . V tomto případě si naopak myslím, že návrat k původní skladatelově verzi, očištěné od úprav prvního interpreta Anatolije Brandukova, bylo správným řešením. Výborným rozhodnutím dramaturgie byla volba Prokofjevovy Sinfonietty A dur op. 48 z roku 1908, jež stojí až příliš ve stínu jeho 1. symfonie . Rané dílo je překvapivě osobité a v interpretaci pardubického orchestru má patřičný lesk. První česká komerční nahrávka se náramně vydařila. Nepochybuji o tom, že na velmi dobré úrovni desky má velký podíl i dirigent Leoš Svárovský , jenž přivedl orchestr na hranici jeho současných možností, které jsou pozoruhodně bohaté. Přidáme-li k tomu vklad Jiřího Bárty, pak je výsledkem v naší skromné vydavatelské současnosti projekt hodný zvýšené pozornosti.
Body: 4 z 6
