La Petite Bande, Sigiswald Kuijken – dirigent. Text: A, F, N. Nahráno: 1982–2011. Vydáno: 2012. TT: 120:54 min. 3 CD Accent ACC 24271.
Belgický orchestr La Petite Bande je bezpochyby jedním z nejstarších souborů historické interpretace barokní hudby. Tuto sezonu slaví již své 40. narozeniny! Jeho vydavatelé se opravdu činili, kromě luxusní knihy v holandštině a angličtině (Prvních 40 let La Petite Bande 1972–2012 ) vyšlo rovněž album A Portrait . Toto album představuje kromě několika celých kantát části z dřívějších nahrávek souboru, od první nahrávky z roku 1982 (Gluck: Orfeo ed Euridice ) do jedné z posledních dosud vydaných desek z roku 2011 (Bach: Kantáta BWV 91). Mezitím byly vydány další kompakty s Buxtehudem, Haydnem a Bachem. Album je sestaveno ze tří kompaktů, na prvním se nacházejí fragmenty z oper, na druhém různé skladby skladatelů baroka a dále Haydna a Mozarta a třetí je věnován výhradně Bachovi. Operní výběr je sestaven z děl Christopha Willibalda Glucka (Orfeo ed Euridice), Giovanniho Battisty Pergolesiho (Livietta e Tracullo a La Serva Padrona ) a Wolfganga Amadea Mozarta (Don Giovanni a Le nozze di Figaro ). Na těchto nahrávkách spolupracují s orchestrem pěvci jako René Jacobs, Nancy Argenta, Werner Van Mechelen, Markus Schäfer a další. Pod názvem Baroque & Classical najdeme fragmenty z Haydnova oratoria Die Schöpfung , Mozartova Requiem , orchestrální skladby Lullyho, Rameaua, Vivaldiho a dalších. La Petite Bande zde doprovází špičkové komorní sbory, belgický Collegium Vocale Gent a holandský Nederlands Kamerkoor. Poslední CD J. S. Bach je věnováno skladbám skladatele, s kterým La Petite Bande kdysi začínala. Jedná se o čtyři kantáty v sólovém obsazení a dvě části z třetího Braniborského koncertu . Že album vyšlo zrovna u německé firmy Accent, není žádná náhoda, zakladatelé pozdější gramofirmy Accent, Andreas a Adelheid Glatt, spolupracovali s bratry Kuijkenovými již v roce 1972, Andreas dokonce vyráběl kopie starých dechových nástrojů. Gluckova italská verze Orfea byla první nahrávkou s kontratenorem, René Jacobs se tehdy věnoval zpěvu, s dirigováním začal později. V roce 2004 začala spolupráce s novým vedením Accentu, ale orchestr nahrával i pro jiné firmy jako Deutsche Harmonia Mundi, Virgin Records, anglickou firmu Hyperion a holandskou Challenge. Toto album je vlastně přehledným úvodem pro bližší seznámení s orchestrem a jeho zakladatelem a dirigentem. Kdo chce La Petite Bande poznat podrobněji, má více možností, k 40letému jubileu vydal Accent znovu album s Haydnovým Stvořením a velké devítideskové album s Mozartovými da Ponte-operami (Le nozze di Figaro, Don Giovanni a CosÌ fan tutte). Samozřejmě můžeme volit nové (dražší) nahrávky, řada Bachových kantát, vydávaná od roku 2004, skončila minulý rok. Co se realizace nových kompaktů týče, je La Petite Bande pořád velmi aktivní, v roce 2011 vyšla čtyři cédéčka (Bach a Vivaldi), v roce 2012 vzhledem k výročí dokonce ještě více (Bach, Buxtehude, Haydn).
Při poslechu jubilejního alba lze konstatovat, že jak vydavatel, tak orchestr dostáli vysokých nároků současného posluchače, na druhé straně musíme být přece jen trochu shovívaví. Technická kvalita nahrávání nemohla být před třiceti léty na dnešní úrovni. Interpretaci určitě nelze nazvat i ve starších nahrávkách zastaralou, ale v některých pasážích lze vycítit, že se historická interpretace vyvíjela a konečně i stále vyvíjí. Tam je nutno Sigiswalda Kuijkena respektovat, uvědomme si, že on byl evropským průkopníkem starého volnějšího a nižšího držení houslí. Osobně mám problém s obsazením sborových partií vokálním kvartetem v Bachových kantátách. Na toto téma jsem se Sigiswaldem Kuijkenem jak ústně, tak i písemně mnohokrát, někdy i dost emotivně diskutoval. Jak to obvykle bývá, výsledek je nerozhodný, asi máme oba částečně pravdu. Kuijken je vášnivým příznivcem sólové interpretace kantát, jak s nimi v roce 1981 začal americký muzikolog a interpret Joshua Rifkin. Rifkin kromě Parrotta a jiných přesvědčil i Kuijkena, já patřím do tábora příznivců sborového pojetí, tedy přesně řečeno, že ve sborových partiích by měl každý hlas být obsazen alespoň dvěma pěvci. Tento názor zastává i velký bachovský specialista naší doby Christoph Wolff. Jistě, v nouzových situacích obsazoval Bach hlasy jednotlivě, v této nouzi se ale Kuijken nenachází. V sólových partiích Kuijken většinou pracuje s nevidomou bavorskou sopranistkou Gerlindou Sämann, slovenskou altistkou Petrou Noskaiovou, německým tenoristou Christophem Genzem a belgickým basistou Janem Van der Crabbenem. Tak či onak, pro příznivce historické interpretace barokní hudby je zevrubnější poznání La Petite Bande a Sigiswalda Kuijkena nutností.
Body: 5 z 6
