(Köszeghy, Bartetzki, Schlünz, Hahne, Župková, Töpp, Globokar)
Lenka Župková – housle, elektrické housle, live electronic. Text: A, N. Nahráno: Elektronické studio Akademie der Künstler, Berlín a Newsic Schöppingen, 2008. Vydáno: 2008. TT: 61:30. DDD. 1 CD Wergo Arts 81152.
Lenka Župková je výjimečný zjev na česko-evropské hudební scéně. Hraje na akustické a elektrické housle, komponuje, podílí se jako autorka a interpretka na nejrůznějších multimediálních projektech. Na své první sólové album si vybrala skladby soudobých skladatelů Petera Köszeghye, Andre Bartetzkého, Annette Schlünz, Dorothée Hahne, Thorstena Töppa a Vinko Globokara, s výjimkou dvou jsou všechny výsledkem spolupráce interpretky a autorů zařazených kompozic, v některých skladbách přidává další zvukovou stopu k sólovému nástroji elektronické zařízení. Lenka Župková je původem z České republiky, ale už mnoho let žije v Německu – konkrétně v Hannoveru (odtud i název nahrávky). Při poslechu disku se ocitám před nutností konfrontovat nároky, které současní hudební tvůrci sami na sebe a na svou hudbou kladou, se zvukovou realitou té hudby, a ne všechny skladby na tomto disku bych si troufla doporučit k poslechu – prostě proto, že to je mnohdy hudba fyziologicky trýznivá, a je-li trýznivá fyziologicky, nepochybně je trýznivá i psychicky. Ostatně pro některé tvůrce je to vědomý záměr. Petera Köszeghye ve skladbě Libertinage „nezajímá krása zvuku“ (jak uvádí komentátor nahrávky v průvodním slovu) – což mně osobně zní, jako by už to samo o sobě stačilo jako úctyhodné krédo uměleckého díla, které stojí za poslech, protože je rafinovaně nakomponované, promyšlené, originální a v neposlední řadě i hodně interpretačně náročné. Ale poslouchajíc takovou hudbu, připadá mi, že se dobrovolně nechávám mučit. Andre Bartetzki nazval svou skladbu String Theory – Teorie strun . Samotná teorie superstrun je fascinující, navíc svou povahou láká hudebníky k projekcím nejrůznějšího druhu. V Bartetzkého skladbě se nejdřív musíme proposlouchat asi minutovým drásavým úvodem do první ze tří částí třináctiminutové skladby, sice s pěknými elektronickými efekty, ale vcelku zvukově opět dost trýznivé, posléze střídané druhou a třetí částí, které mají svá vlastní tektonická specifika, nicméně prvek experimentu stále výrazně převažuje nad hudbou. Poselství své skladby s názvem Zebra – je-li jaké – vyjadřuje Anette Schlünz zvukově titěrnou hudbou – za použití mikrointervalů a elektroniky – formálně nespojitou, na poslech obtížně přístupnou. Krásy nebo harmonie je v ní asi tolik jako ve všednodenním světě kolem nás – k čemuž ji věru nepotřebujeme poslouchat. Vlastní kompozicí je zastoupena i Lenka Župková – a lze tušit, že jako hudba Střepů je její svět a že právě skrze tuto hudbu vede cesta i k pochopení dramaturgie titulu a aktivit umělkyně. Přes všechny výhrady si myslím, že stojí za to si disk poslechnout a třeba si ho i pořídit do domácí diskotéky. Všechny zařazené skladby jsou rozhodně mimořádné a Lenka Župková je vynikající, kreativní, přemýšlivá a citlivá interpretka. Toto je jeden úsek její cesty. Je hodně experimentální – ale bez experimentu ta cesta není možná. Je samozřejmě otázka, od kterého okamžiku je takový experiment hoden toho, aby byl vynesen z „laboratoře“ a předkládán veřejnosti – ale jako posluchači nejsme všichni stejní a mnozí z nás si dokáží zvukový experiment i náležitě vychutnat: záleží na zkušenosti nejen poslechové, ale i životní, na momentálním rozpoložení, aktuálních prioritách a tak dále. Lenka Župková se touto nahrávkou obrací k těm, kteří zvukové experimenty potřebují.
Body: 4 z 6
