(Sechs Klänge aus Mähren, Kačena divoká, Vlčí stopa, Elegie na smrt dcery Olgy, Říkadla, Naše večery, Varyto, Otčenáš)
Cappella Amsterdam, Daniel Reuss – sbormistr a dirigent, Thomas Walker – tenor, Philip Mayers – klavír, Radio Blazers Ensemble (Říkadla). Text: F, A, N. Nahráno: 11/2010, Waalse Kerk, Amsterdam. Vydáno: 2012. TT: 71:42. DDD. 1 CD Harmonia Mundi France HMC 902097 (distribuce Classic).
Nevím, jestli je to daň povolání novináře, který poslouchal už stovky, možná tisíce nahrávek, ale máloco mě dnes skutečně překvapí. Od první minuty projektu u nás neznámého sboru Cappella Amsterdam jsem byl překvapen a vnitřní pocit uspokojení a radosti z hudby a její interpretace rostl a rostl. Nejprve něco málo o sboru. Cappella Amsterdam sice existuje už od roku 1970, ale až po příchodu sbormistra Daniela Reusse v roce 1990 se těleso plně zprofesionalizovalo a začalo umělecky růst. Dnes patří v oboru komorních sborů mezi špičková světová tělesa. Zpěváci různých národností jsou výběrem těch nejlepších, které je možné v Holandsku sehnat a hlavním magnetem je pro ně právě Reuss. Navíc se v poslední době stále více prosazuje jako orchestrální dirigent a hodně konkuruje hvězdám typu Herrewegha, Koopmana, Norringtona nebo Harnoncourta. Dělá skvěle starou i moderní hudbu, o čemž svědčí nahrávky Sweelinckovy nebo Ligetiho hudby.
Volba sborové tvorby Leoše Janáčka byla logická. Jeho hudba je v Holandsku (a celé západní Evropě) na vzestupu. Spoustu lidí fascinuje, že na počátku 20. století existoval skladatel, který měl v sobě modernost v napětí harmonií a zároveň i sílu romantického citu, údernost a přímočarost. Jako první upoutá dramaturgie. Nevzpomínám si, že bych u nás slyšel skvělou Janáčkovu úpravu Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka (výborný je, nejen zde, pianista Philip Mayers ) a v Otčenáši místo varhan harmonium. Poprvé jsem se setkal s tak sugestivní, komorní interpretací Elegie na smrt dcery Olgy (málo známé geniální dílo!), Otčenáše, Kačeny divoké , Vlčí stopy a Varyta , že mě to přinutilo vyhledat další nahrávky Cappelly Amsterdam. V Říkadlech si Reuss pohrál s detaily a jako bych mohl nahmatat radost zpěváků z hudby. Vrcholem je však pro mě jednoznačně Otčenáš! Nad silou výpovědi se tají dech.
Janáčkova čeština nejsou jen slova, ale i velmi specifická hudební kadence, akcentace, cit pro významové důrazy a průběh tónu. Porozumění pro řeč není na nahrávce vždy ideální, místy by určitě mohlo být důvodem k diskusi, ale celkový obraz je báječný. Hodně tomu napomáhá pěvecká a muzikantská vyspělost sboristů a nastudování a vedení Daniela Reusse. Navíc sóla zpívá Thomas Walker , který byl pro mě stejně příjemným objevem. Jeho hlas je neuvěřitelně flexibilní. Jsem přesvědčen, že mladého skotského tenoristu, původně hráče na trubku, který není v Janáčkově hudbě nováčkem (účastnil se nahrávky Charlese Mackerrase opery Věc Makropulos pro Chandos), čeká skvělá kariéra. Kdyby mohl náš časopis ještě pořádat Ceny Harmonie, tak by tato deska určitě aspirovala na vokální nahrávku roku.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
