(Stravinskij, Debussy, Dukas)
SWR Sinfonieorchester Baden-Baden a Freiburg, Sylvain Cambreling – dirigent. Text: A, N. Nahráno: 2004, 2006. Vydáno: 2007. TT: 77:15. DDD. 1 CD Hänssler Classic CD 93196 (distribuce Rosa).
29. května 1913 se odehrál jeden z největších skandálů v dějinách hudby, tance a divadla, a to vše v jednom: premiéra Stravinského Svěcení jara . Události večera zachytila řada svědků z obou stran – aktéři jeviště i svědci z hlediště. Zděšení však tehdy nevyvolala Stravinského hudba, ačkoli se zmíněná premiérová exploze spojuje hlavně s ní. Šokovalo to, co se dělo na jevišti. Pařížské publikum už znalo Stravinského (ještě romantického) Ptáka ohniváka i mnohem modernějšího Petrušku, k těm ovšem vytvořil choreografii Michail Fokin, zavázaný ještě stále klasickému baletu. Petruška s hlavičkou nakřivo, vtočenými špičkami a plandavými údy, jak jej tančil Václav Nižinskij, odpovídal hadrové loutce a patřil tedy k věci. Svěcení jara v Nižinského choreografii však bylo spíše znesvěcením než svěcením, totiž znesvěcením tradic pohybově krásného, elegantního, technicky dokonalého baletu. Možná se při premiéře také dělo leccos, co by vyvolalo negativní ohlas i dnes – tanečníci si nebyli schopni neustálé změny taktu pamatovat a z portálu bylo do hlediště údajně slyšet Nižinského snaživé odpočítávání. Každopádně však, když zanedlouho nato zaznělo Svěcení jako „pouhá“ koncertní skladba, mělo obrovský úspěch a od té doby patří ke klíčovým dílům hudby 20. století. Dva týdny před premiérou Svěcení jara, 15. května 1913, měla premiéru taneční báseň Hry Clauda Debussyho. A téměř na den o rok dříve, 13. května 1912, uvedl soubor Les Ballets Russes Sergeje Ďagileva, jenž všechna tato díla „měl na svědomí“, taneční báseň Paula Dukase La Péri . Ďagilevův význam pro dějiny tance je nesporný, možná daleko větší však je pro dějiny hudby – ani jedno ze jmenovaných děl by patrně nevzniklo bez jeho impulsu. Pozoruhodné také je, že jím oslovení skladatelé v naprosté většině dodali hudbu, která se osvědčila jako naprosto autonomní a na tanečním ztvárnění nezávislá. Firma Hänssler Classic zahájila nahrávkou zmíněných tří děl vydávání série Les Ballets Russes. Skladby jsou na snímku řazeny tak, jak jsem je vypočítala, tedy chronologicky pozpátku. Upřímně řečeno nevím, co k tomu produkci vedlo, řazení po vzestupné časové ose by bylo zároveň malým vzorkem vývoje baletní hudby, nehledě na to, že křehká hudba Debussyho i Dukase na umístění po syrových, zemitých tónech Svěcení hodně doplácí. Pořadí si však při poslechu snímku lze koneckonců předvolit. Sylvain Cambreling se Symfonickým orchestrem SWR interpretuje všechny tři skladby s ohledem na jejich styl – u Debussyho a Dukase sice prezentuje především barvu, ale nezapomíná, že se jedná o díla taneční a nedovolí rozbředlost a rytmickou neurčitost. U Stravinského se mu podařilo půlhodinový pohanský obřad vybudovat jako velmi pozvolnou gradaci, jejíž kulminaci dlouho zadržuje, aby pak obětní tanec Vyvolené zazněl ve vší pohanské surovosti. Budeme se těšit na pokračování série.
Body: 4 z 6
