Lucerne Festival Orchestra, Claudio Abbado, Hélène Grimaud – klavír. Režie: Paul Smaczny. Text: A, N, F. Nahráno: live, 22. 8. 2008, KKL Luzern, Konzertsaal. Vydáno: 2008. TT: 80:00. Obraz. formát: NTSC/Colour/16:9. Zvuk. formát: PCM stereo/TDS 5.1. 1 DVD Deutsche Grammophon 073 4530 (Universal Music).
Pod atraktivním názvem „Ruská noc“ se skrývá neméně atraktivní výběr skladeb tří ruských autorů: Čajkovského Bouře op. 18 , Rachmaninovův Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18 a Stravinského Pták ohnivák . Atraktivní jsou i interpreti: Lucerne Festival Orchestra , dirigent Claudio Abbado a klavíristka Hélène Grimaud . Přitažlivost celého projektu zvyšuje navíc skutečnost, že se jedná o živý záznam festivalového koncertu. Lucerne Festival Orchestra je od roku 2003 neodmyslitelně spjat se jménem Claudia Abbada a z nahrávky je přímo cítit, jak dobře si orchestr se „svým“ dirigentem rozumí. V pětadvacetiminutové Čajkovského Bouři se interpretům podařilo dokonale výrazově odstínit jednotlivé části, aniž by dílo jako celek ztratilo tah a potřebné napětí. Také provedení Rachmaninovova 2. klavírního koncertu s Hélène Grimaud je velmi kvalitní a zcela v intencích toho, na co jsme u této umělkyně zvyklí. Krajní věty se vyznačují pevně vystavěnou architekturou, budovanou nezřídka s razancí až „chlapskou“ (ostatně pianistka hrála v kalhotách). Zdánlivý nedostatek emocí v těchto dvou větách nám ale umělkyně vynahradí velice citlivě podanou volnou větou s řadou hezkých detailů (kupříkladu působivé „oživení“ hudebního toku před kadencí). Vrcholem koncertu je závěrečná skladba, suita ze Stravinského baletu Pták Ohnivák. Toto dílo je Abbadovi evidentně velmi blízké, neboť na jeho tváři se při dirigování co chvíli objevoval pobavený úsměv. Přiznávám, že teprve tady jsem naplno ocenil výhody obrazového záznamu. U Čajkovského a Rachmaninova byla totiž kamera – jakkoli profesionální – poněkud akademická a neinvenční, takže jsem si dokonce několikrát pomyslel, že by bylo lepší poslouchat jen zvuk bez obrazu. Ale u Stravinského tomu je zcela jinak: detailní záběry na jednotlivé hrající nástroje se střídají v takovém tempu a jsou tak nápadité, až jsem měl pocit, že teprve s nimi naplno vynikne geniální barvitost a průzračnost Stravinského partitury.
Body: 4 z 6
