HJ Lim – klavír. Text: A, N, F. Nahráno: 7–8/2011, Faller Hall, La Chaux-de-Fonds (Švýcarsko). Vydáno: 2012. TT: 73:25, 77:25. DDD. 2 CD EMI Classics 50999 7 30009 2 1.
Čtyřiadvacetiletá jihokorejsko-francouzská pianistka HJ Lim podepsala exkluzivní smlouvu s EMI v září roku 2011. Pro svůj debut u tohoto významného labelu si nevybrala nic menšího než kompletní nahrávku Beethovenových klavírních sonát (slovo „kompletní“ je nutno brát s mírnou rezervou – HJ Lim vynechává sonáty op. 49/1, 2, jež považuje za instruktivní díla). Přestože má tato mladá umělkyně všechny Beethovenovy klavírní sonáty na svém repertoáru už nejméně tři roky (poprvé je provedla v srpnu roku 2010 v Paříži v osmi po sobě následujících dnech) a mohla by je vydat v „korektním“ chronologickém pořadí, zvolila jiný, poměrně originální přístup: na základě svých beethovenovských studií rozčlenila sonáty do osmi tematických skupin, které bude vydávat postupně. Na úvodním dvoudisku, vydaném v květnu letošního roku, nalezneme dvě skupiny sonát. Tu první označuje HJ Lim jako „Heroické ideály“ a zařadila do ní sonáty B dur op. 106 „für das Hammerklavier“, B dur op. 22 a Es dur op. 81a „Les Adieux“. Druhá skupina nese název „Věčné ženství – mládí“ a obsahuje sonáty Es dur op. 7, E dur op. 14/1, G dur op. 14/2, Es dur op. 27/1 a cis moll op. 27/2 „Měsíční svit“. V poměrně obšírném a velmi fundovaném průvodním textu vysvětluje HJ Lim důvody, které ji vedly k tomuto členění. Ať už si o jejích argumentech budeme myslet cokoli, text rozhodně stojí za přečtení, protože přináší nejen řadu zajímavých historických informací, ale především množství pozoruhodných osobních postřehů interpretky. Za přímo klíčovou pak považuji její větu: „Každá sonáta by měla být hrána s takovou svěžestí a s takovou dávkou novátorství, aby zapůsobila na dnešní posluchače stejně, jako dokázala zapůsobit na Beethovenovy současníky.“ Mimořádné sympatie budí totiž nahrávka HJ Lim právě svou mladistvou „svěžestí“. Umělkyně vládne obdivuhodnou technikou a díky ní si může dovolit hrát rychlé věty v tempech mnohdy až závratných. Ta tempa jsou sice někdy až na hranici únosnosti, ale přesto nepůsobí samoúčelně. HJ Lim je totiž navíc neobyčejně muzikální a přistupuje k interpretaci sonát s velkou tvůrčí fantazií. Nikdy je výrazově nezatěžkává (dokonce ani tam, kde jsme na to zvyklí), hraje je lehce, vzdušně a s neuvěřitelným švihem, takže máme při poslechu neustále příjemný pocit, jako by svou hrou provětrala a prosvětlila prostory, kterým hrozilo, že by mohly být pod dvousetletým prachem už trochu zatuchlé. A nade vším pak cítíme obrovskou radost ze hry, s jakou se setkáváme jen málokdy. (Jak ona euforie, tak rychlá tempa si na nahrávce v několika místech vybraly svou daň: některé pasáže jsou v detailu méně srozumitelné, než bychom u pianistky tohoto formátu čekali.) Prosvětlené, provzdušněné a odlehčené jsou však v podání HJ Lim nejen rychlé věty, ale i věty volné. Také jim ono „provětrání“ většinou velmi prospělo, ale zároveň se v nich ukázalo, že k přesvědčivému provedení Beethovena je zapotřebí nejen hbitých prstů, muzikálnosti a fantazie, ale i jisté lidské zralosti (nejmarkantněji jsem to vnímal v Adagiu Sonáty op. 27/1 , které hraje HJ Lim sice s okouzlujícím půvabem a lehkostí, ale v němž lze hledat podstatu skladatelova hudebního sdělení mnohem hlouběji). A tak si po poslechu nakonec nemohu nepoložit otázku, k níž jistě dříve nebo později dospěje každý posluchač: Jak asi bude HJ Lim hrát Beethovenovy sonáty za patnáct, dvacet let?
Body: 5 z 6
