Gundula Janowitz – soprán, René Kollo – tenor, Lucia Popp – soprán ad., Chor und Orchester der Wiener Staatsoper, Leonard Bernstein. Režie: Otto Schenk. Text: A, N, F. Nahráno: live, 29. ledna 1978, Vídeňská státní opera. Vydáno: 2006. TT: 147:00. Obraz. formát: NTSC Colour 4:3. Zvuk. formát: PCM Stereo, DTS 5.0, Dolby Digital 5.0. 1 DVD Deutsche Grammophon 0734159 (Universal Music).
Bernsteinova vídeňská audio nahrávka Beethovenovy opery Fidelio z konce 70. let, zpřístupněná i na CD, má protějšek na DVD v televizním snímku stejné inscenace, kterou ve Vídeňské státní opeře dirigoval o pár měsíců dříve 29. ledna 1978. Záznam je zajímavým dokumentem tehdejší inscenační praxe, dnes už se jevící trochu „zastarale“, ale současně strhujícím dokumentem Bernsteinova hudebního mistrovství, které dává dílu mimořádně silnou dramatičnost. Do světa opery se nevydával dirigovat příliš často, Fidelio měl však pro něj svým patosem týkajícím se svobody a lidských práv mimořádný význam a evidentně pro něj byl „záležitostí srdce“. Bernstein uměl zacházet s hudebním tokem s obrovskou samozřejmostí tak, že ho až téměř svévolně podřizoval svému cítění, aniž by tím ale popuzoval. Jeho přístup k dynamice, agogice a různým důrazům byl vlastně romantizující, ale zároveň dokázal tento až exaltovaný výraz udržet v přísném rámci klasické formy. Dával jí tak nebývalou vnitřní dynamičnost, aniž by ji nafukoval. Nejinak je tomu zde. To není uměřená klasicistní archiválie, ale živoucí vášnivé divadlo odsuzující tyranii a oslavující ideály bratrství a manželské lásky. René Kollo je v roli vězněného Florestana vynikající, oblouk hrdinného vzepětí mu v hlavní árii nečiní potíže. Sopranistka Gundula Janowitz se na scéně úspěšně vyrovnává vokálně i herecky s vývojem postavy Leonory, převážně exponované v převleku; v nelítostně detailním pohledu kamery přes veškerou sílu svého projevu nicméně tu a tam bohužel nenabízí úplně ideálně zbarvené tóny, případně sklouzne k pohybovému klišé. Režie Otto Schenka na spíše kašírované scéně Günthera Schneidera-Siemssena je mimochodem značně konvenční a hodně operně stylizovaná, jeho zpracování inscenace pro video je však plně uspokojivé, nenásilné a přirozené. Pizzaro i žalářník (Hans Sotin a Manfred Jungwirth) jsou hlasově vynikající a v rámci režijní koncepce plně přesvědčiví. Bonbónkem je sopranistka Lucia Popp hvězdně obsazená v roli Marzelliny. Kvalita hudebního nastudování, skvěle patrná ve vypracování sólových partů, vyplyne na povrch ještě více při pozorném poslechu hry orchestru, a to zejména při předehře Leonora III. hrané před finále opery. Zřídka je možné slyšet tuto klasicistní a zároveň výrazně divadelní hudbu v podobné šíři dynamických proměn a významů, jakou jí dává Bernstein – bezprostředně inspirován dramatem a podpořen kultivovaným mistrovstvím orchestru Vídeňských filharmoniků. Je to především dirigentův vklad, co dělá z tohoto představení jedinečnou záležitost.
Body: 4 z 6